Čím nahradit rafinovaný cukr?

Štítky:

Tento článek vám přináší tipy, čím nahradit rafinovaný cukr v naší stravě a také pár dalších užitečných informací.

V tomto článku se dozvíte, jak bychom v našem jídelníčku mohli zaměnit rafinovaný cukr, který našemu organismu nepřináší nic pozitivního – samozřejmě kromě okamžité formy energie.

Přírodní cukr

Už v předcházejícím článku o cukru, jste se mohli něco dozvědět o přírodním cukru (či třtinovém, surovém..), kterým můžeme běžně nejpoužívanější cukr nahradit. Tak zajistíme tělu alespoň minerální látky, které se v rafinovaném cukru nenacházejí. Co se ale týká energie, je na tom třtinový cukr stejně jako cukr rafinovaný. Takže pro ty, co si myslí, že náhradou třtinového cukru za rafinovaný cukr zhubnou, tak se mýlí. Každopádně nám naše tělo poděkuje, že do sebe nedostává jen čistou energii, ale také látky, které potřebuje.
Pro lepší srovnání jsem si sem dovolila dát přibližný obsah jednotlivých látek obou cukrů
(ve 100 g obsahu):

Přírodní cukr třtinový
Energie397 kcal / 1687 kJ
Sacharidy99,25 g
Bílkoviny0 g
Tuky0 g
Vápník24 – 40 mg (3 – 5 % DDD)
Hořčík6 – 12 mg (2 – 4 % DDD)
Draslík70 – 140 mg (2 – 4 % DDD)
Železo1,5 mg (11 % DDD)
Cukr obsahuje stopová množství zinku a chromu.
Rafinovaný bílý cukr
Sacharóza (polarimetrická)nejméně 99,7 %
Popel (konduktometrický)nejvýše 0,035 %
Vodanejvýše 0,08 %
SO2nejvýše 0,0015 %
Invertní cukrnejvýše 0,03 %

 

Druhy třtinového cukru jako muscovado, melasový a jiné obsahují minerálních látek 2 – 8x více.

Melasa

Melasa je plnohodnotným vedlejším produktem výroby cukru z cukrové třtiny. Sladká, ale výživově cenná šťáva ze třtiny se vařením koncentruje, přičemž rafinovaný cukr krystalizuje a odstřeďováním se odstraňuje. Výsledkem opakování tohoto procesu je hustý sirup, který obsahuje v koncentrované podobě veškeré cenné látky z cukrové třtiny (který je ale zbaven většiny cukru).

Používáme ji místo jiných, běžně užívaných, kuchyňských sladidel (které neobsahují žádné živiny – jako je např. rafinovaný bílý cukr). Nejlepší je v BIO kvalitě.

Melasa obsahuje méně kalorií než ostatní sladidla, asi dvě třetiny oproti medu, polovinu oproti cukru. Nejlepší melasa obsahuje asi jenom 18 – 20 % cukru, a to většinu ve formě glukózy a fruktózy, které mají vyšší sladivost než sacharóza obsažená v bílém cukru, a u nichž je menší riziko vzniku zubního kazu. Snad ještě důležitějším faktem je, že fruktóza nezvyšuje tak prudce hladinu krevního cukru jako sacharóza, vstřebává se do krve pomaleji a je tak lepším a trvalejším zdrojem energie. Melasa obsahuje asi tři procenta bílkovin (cukr neobsahuje žádné) a malá, ale významná množství vitaminů B1, B2, B6, kyselinu pantotenovou – tedy většinu vitaminů B.

Největším kladem tohoto sladidla, které je někdy nazývané „černým zázrakem“, je však velký obsah minerálních látek, cenných zejména pro obyvatele tzv. rozvinutých zemích (tedy i ČR) živících se převážně rafinovanou stravou. Plných deset procent obsahu melasy tvoří železo (melasa je jedním z jeho nejbohatších rostlinných zdrojů), měď, vápník, chróm, fosfor, draslík, hořčík, zinek a řada stopových prvků. Svou výživovou kvalitou předčí nejen cukr, ale všechna známá sladidla. Někomu chutná hned, jiný si na její specifickou chuť zvykne už po týdenním používání. Melasa je přirozeně bezlepková.

Med

Med je složen z fruktózy 30 – 38 % , glukózy 26 – 33 %, sacharózy 1 – 10 %. Kromě těchto cukrů obsahuje i důležité minerální látky a stopové prvky – železo, jód, fluor, měď, mangan, kobalt, hořčík, vápník, fosfor, draslík; vitamíny – B1, B2, B3, C, A, K, biotin; přírodní barviva – karotin, flavonin, melanin. Obsahuje inhibitin, který ničí bakterie a hojí rány, dále cholin a acetylcholin. Vzhledem k tomu, že je med biologicky velmi hodnotnou a chemicky dosud nekontaminovanou potravinou, je velmi vhodný používat ho jako sladidlo.

Javorový sirup

Kanada – země javorového listu – je hlavním dodavatelem javorového sirupu. Přes 70 % světové produkce pochází z kanadské provincie Quebec. Javorový sirup se získává zahuštěním mízy vytékající při poranění kmene zvláštní odrůdy javoru. Javorová šťáva obsahuje cukr vznikající působením enzymů ze škrobů, dále minerální látky, organické kyseliny a aromatické látky.

„Sklizeň“ probíhá tak, že na jaře vyhloubí sběrači do kmene až tři otvory, kterými šťáva vytéká do sběrných nádob. Některé společnosti používají k ošetření nařezaných otvorů formaldehyd, čímž se zvyšuje výnos. Pokud je sirup dodáván v „bio“ kvalitě, není použit formaldehyd a stromy rostou v neznečistěné půdě a nejsou chemicky ošetřovány.

Charakteristická vůně a chuť javorové šťávy vzniká při odpařování. Vysoká cena javorového sirupu je dána skutečností, že 1 l výrobku se získá odpařením asi 40 l šťávy. Čím tmavší sirup a výraznější vůně po karamelu, tím vyšší kvalita – označuje se písmeny A – D (D = nejvyšší kvalita). Mezi Kanaďany je z hlediska senzorických vlastností nejoblíbenější stupeň C – hodí se k polévání pokrmů (vaflí, lívanců, palačinek, kaší, jogurtů, zmrzlin). Stupeň D se uplatňuje do výrobků, kde se jeho silná chuť naředí – do pečených výrobků jako náhrada cukru (3 díly sirupu za 4 díly cukru) či do nápojů. Dalším typem známkování javorového sirupu je označení „medium“ (odpovídá typu C) nebo „jantar“ (odpovídá typu D). Do pravého javorového sirupu se nepřidává cukr ani kukuřičný sirup.

Pravý sirup má konzistenci spíše oleje, než medu. Šizené sirupy vyráběné za přídavku cukru, glukózového nebo kukuřičného sirupu a aromat a barviv mají hustší konzistenci a vzbuzují dojem, že jsou „poctivější“.

Z výživového hlediska je javorový sirup dodavatelem vitaminů řady B, vápníku, železa a stopových množství dalších minerálních látek.

A na závěr…

Jeden můj osobní názor a tip…všechny náhrady cukru jmenované v tomto článku jsou jistým krůčkem, jak se lépe starat o náš organismus. Přesto zastávám názor, že bychom se měli snažit viditelný cukr z našeho jídelníčku postupně vyloučit až omezit. A to platí především pro osoby, které nejsou spokojeni se svoji váhou. (Nemluvím o diabeticích, kteří se stravují specificky a sacharidy mají přesně odpočítané na den). V našem jídelníčku se vyskytuje už tak dost skrytých cukrů, o kterých ani nevíme. Tato „skrytá dávka“ lehce pokryje tolerovanou dávku 60 g jednoduchých cukrů na den. Tak proč zvyšovat riziko nejen obezity, ale především s ní souvisejících zdravotních problémů. A je to tak lehké…stačí začít přestat si sladit čaj, či jiný oblíbený nápoj…a uvidíte, že po pár dní znechucení Vám to ani nepřijde…

Zdroje: www.priroda.cz, www.agris.cz, www.bionebio.cz, www.fansladidla.cz, www.spotebitel.cz

Štítky:

Komentáře

5 komentářů
  1. Ing. Ivana Škarecká DiS.

    Ing. Ivana Škarecká Dis.

    • 25. 8. 2015 v 20:56

    Dobrý den Kláro, úplně nejlepší je samozřejmě nesladit vůbec. Pokud už je nutné nějaké sladidlo použít, pak pro diabetiky 2. typu jsou vhodnější náhradní sladidla neenergetická, např. Sacharin, Diafan, Dianer, Kandisin, Sular, nebo přírodní sladidlo Stevie, které je nejlepší používat přímo jako bylinku. Dále sladidla nízkoenergetická, např. Diachrom, Irbis Sweet, Irbis Big Sweet, Sualin. Jelikož tyto sladidla neobsahují energii, nebo jen velmi malé množství, nehrozí u nich přibírání hmotnosti (což bývá většinou u DM2T problém).

    Platí ale pravidlo, že ani s náhradními sladidly by se to nemělo přehánět. U sladidel je vždy určen příjem, který by se neměl překračovat. Pokud je tedy používáte občas, neměl by to být problém.
    Pokud se chcete náhradním sladidlům zcela vyhnout, můžete používat stevii (čistou), popřípadě sladit malým množstvím ovoce – vždy záleží na aktuální glykémii a celkové skladbě jídelníčku. Pokud je jídelníček dobře sestaven, dá se do něj zařadit více věcí.

  2. Klára louková

    • 17. 8. 2015 v 13:03

    Mám cukr 2typu ,prosím jaky cukr můžu používat ,mám různé dia sypké sladidla ,ale všude se píše že se nemá používat,jelikož je poněm rakovina je to pravda ? děkují za odpověď ,přejí Vám krásný den ,,,,,,Děkují

    • 28. 9. 2009 v 14:41

    S tím, že vše je velmi individuální a závislé na genech s Vámi rozhodně souhlasím. Čím mám větší čest v poradně potkávat různé lidi s různými stravovacími návyky a vidět, jak na každého co působí, je až neuvěřitelné, do jaké míry vše genetické dispozice ovlivňuje…
    Avšak je také pravda, že Vaše maminka žila zcela jiným životem, než jakým dnes žijeme my, a proto se nedá srovnávat co jedla ona a co jíme my. Ona určitě denodenně neseděla u PC, nejezdila do práce a z práce autem a neměla možnost nakupovat ve fast foodech. Možná se Vám zdá, že přeháním, ale dnešní životní styl je opravdu velmi rozdílný. A proto to Vaší mamince, jak píšeete neudělalo nic, ale současné generaci už to může kvalitu života velmi ovlivnit…
    A dle mě o to jde…nemáme tu „čumět“, ale žít …a to se špatně dělá, když jste nespokojení. A zdraví kvalitu života ovlivňuje rozhodně nejvíce.

  3. Marian

    • 25. 9. 2009 v 20:29

    Je to logická reakce. Každý chce mít pevné zdraví a dlouhotrvající život. Nicméně je třeba k tomu doříci, že třeba moje maminka / 82 / si pravidelně dopřávala “ sladké“ . A nic ! Pohoda. Má jídelníček z dnešního “ tzv. zdravého pohledu “ takřka zničující. Sladké, vepřové, hovězí, jitrnice, uzeniny atd. Nejsem proti zdravé výživě, ať si každý baští , co mu chutná, nicméně také tvrdím, že je to spíše v genech a také silně individuální . Nelze paušalizovat a radit všem – prakticky v ničem. Střídmost , pohoda při tom co konzumujeme a vnitřní uspokojení jsou ty léky na asi delší život. I když – popravdě – co bychom tady tak dlouho dělali ? Čuměli ?

  4. Petr

    • 5. 2. 2009 v 13:01

    Výživný článek, díky. Hned odpoledne poběžím do zdravé výživy pro Melasu a javorovoý sirup. Opravdu, nedělám si srandu. Cukr už delší dobu doma odstavujeme, začalo to taky jen neslazením čajů a kávy (té taky moc nedáme). Ani nevím proč jsme s tím začali, spíš to bylo tím, že jsme začli zkoumat sypané čaje a jemné rozdíly v chuti se s cukrem prostě nedají pozorovat. Navíc je to i takové pohodlnější zalít čaj vodou a jít si sednout, než pořád řešit zásobování cukřenky, lžičky a podšálky :-).
    Každopádně mě tento článek spolu s dalšími o zdravé výživě, která mě čím dál víc zajímá přivádí k nepříjemnému pocitu, že chudáky naši rodiče, kteří měli za komančů prakticky nulový přísun informací už asi těžko někdo přeučí. Nehledě na od narození vštěpované zlozvyky, kterými nás v něvědomosti (i nedostaktu) zásobovali. Neměla by osvěta ohledně výživy být povinným předmětem na základní škole společně s finanční gramotností?
    Lidský organizmus je ale odolná popelnice, když uvážím, že většina národa jí všechno co se jí v obchodě za levno podsune, jako „prasata“, tak se divím, že nejsme všichni v nemocnici.
    Člověk aby zrevidoval celý svůj život pěkně od píky aby vypátral co vše je vlastně jinak. Na lahůdky v podobě přidávání náhražek, stabilizátorů, výplní a pod. v běžných potravinách aby měl pomalu detektivní průpravu.
    Nedávno jsem například zjistil, že mi nedělá dobře soja (po tofu mě pálí pusa) a jaké nebylo mé překvapení, když jsem na mikrotéňáku s obyčejným „pšeničným“ chlebu objevil samolepku (donedávna neexistující samozřejmost), kde jsem se dočetl že chlebík mimo pár éček obsahuje sojovou mouku… a já už měl obavy, že mi taky nedělá dobře lepek (manželka je celiatik). Mazec