Viviente

Pojem „cukrovka“ (vycházející z překladu latinského názvu diabetes melittus neboli úplavice cukrová) je v dnešní době bohužel velmi frekventované slovo. Jedná se o nemoc, která představuje jeden z největších zdravotních problémů nejen v České republice, ale i všude ve světě. Z přibližných statistických údajů žije v ČR celkem okolo 600 tisíc občanů, kteří se s diabetem léčí. Lidé většinou v cukrovce nevidí nějakou „zlou“ nemoc a nepohlíží na ni jako na závažné onemocnění. Ale skutečnost je bohužel jiná. Diabetes mellitus je závážné chronické onemocnění, které pokud se neléčí, může vést ke komplikacím, které jsou velmi nebezpečné a výrazně zhoršují kvalitu života. Proto bychom měli cukrovce (mluvím nyní o diabetu II. typu) předcházet, a to především zdravým životním stylem.

Historická poznámka

Jedna taková zajímavost, kterou tedy nemohu dosvědčit, ale několikrát jsem ji už slyšela na přednáškách je, že dříve se cukrovka zjišťovala ochutnáváním moče. Glukóza se totiž nestačí v ledvinách reasorbovat, a tak se dostává do moče, která je pak sladká. Tudíž bylo-li podezření na cukrovku, mohla být odhalena tímto ochutnáním. Dnes už existují samozřejmě jiné metody .

Charakteristika diabetu

Diabetes mellitus je metabolické onemocnění, kdy je porušená regulace metabolismu (přeměny) glukózy. Ačkoliv existuje více typů diabetu, jedno je všem společné. A to dlouhodobě zvýšená hladina glukózy v krvi neboli hyperglykémie v důsledku nedostatečného účinku inzulinu. A právě díky této vysoké koncentraci glukózy v krvi souvisí vedlejší komplikace diabetu, kdy dochází k poškození malých i velkých cév.

Většinou se glykémie (hladina glukózy v krvi) stanovuje na lačno, což je asi minimálně 8 hodin od posledního jídla. Normální hladina glykémie je pod 5,6 mmol/l. A je-li hladina glukózy rovna nebo nad 6,7 mmol/l jedná se už o diabetes. Pokud je glykémie mezi hodnotami 5,6 – 6,7 mmol/l nastává zde ještě jeden stav, kterému se říká porušená glukózová tolerance, kdy se jedná o jakýsi předstupeň diabetu II. typu.

Dále se glykémie může měřit, kdykoliv během dne bez ohledu na poslední konzumované jídlo. V tom případě je cukrovka přítomná, pokud je glykémie naměřena rovna nebo nad 11 mmol/l. Většinou jsou zaregistrovány i klasické symptomy, kterými se diabetes projevuje.

Klasické příznaky cukrovky

• únava a malátnost
• žízeň a s ní spojené nadměrné pití
• zvýšené močení
• dech páchnoucí po acetonu
• mohou nastat poruchy až ztráta vědomí

Další příznaky cukrovky

• zvýšená kazivost chrupu
• paradentóza
• časté kožní infekce
• časté infekce močového ústrojí
• poškození zraku

Pozdní projevy (komplikace) diabetu

• akutní komplikace: hyperglykemické koma
• pozdní cévní komplikace, které postihují velké cévy a poškozují se tak koronární tepny, tepny mozku a dolních končetin, ale také kapiláry zejména sítnice v oku, periférních nervů a ledvin.

Z tohoto výčtu komplikací hrozí poruchy zraku až oslepnutí, ledvinné selhání, amputace končetin a kardiovaskulární příhody.

Dělení diabetu

Typů diabetes mellitus je více a nelze je házet takzvaně „do jednoho pytle“. Příčina vzniku se u každého typu liší a i léčba je u každého druhu přece jen odlišná. Ačkoliv projevy mohou být stejné, určitě je nezaměňujte. Podle níže vysvětlených odlišností určitě pochopíte hlavní rozdíly.

Diabetes melittus I. typu

Tento typ diabetu je charakterizován destrukcí ß-buněk Langerhansových ostrůvků slinivky břišní (místo, kde se syntetizuje inzulin, který snižuje hladinu glukózy v krvi). To znamená, že postupně dochází k naprostému nedostatku inzulinu, a tak se pacienti s tímto typem diabetu stávají doživotně závislí na podávání inzulinu.

Destrukce je způsobena autoimunitním procesem, to zjednodušeně znamená, že vlastní tělo si myslí, že ß-buňky ostrůvků jsou cizí, a tak je ničí. Za tento proces může i genetická dispozice. Ale pro to, aby se diabetes I.typu opravdu vyvolal, je potřebný tzv. spouštěcí mechanismus. Za ten je považováná například nějaká, i běžná, virová infekce.

Nástup diabetu I. typu je obvykle už v dětství či dospívání a jedinci většinou nemají nadváhu či nebývají obézní. Jako je tomu obvykle u diabetu II.typu.

Diabetes melittus II. typu

Diabetes II. typu je způsoben nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu. Pro lepší představu to znamená, že správná dávka inzulinu nemá odpovídající efekt a nedojde ke snížení glykémie (= inzulinová rezistence). A současně také dochází k tomu, že je porušená dynamika sekrece a tudíž se netvoří inzulin dostatečně pohotově, ačkoliv ß-buňky Langerhansových ostrůvků nejsou zničeny.

V tomto případě se nejedná o autoimunitní proces. Sice i zde je určitě genetická predispozice, ale ta je polygenní a onemocnění vzniká často ve spojením s obezitou, hypertenzí, poruchami v metabolismu tuků a dalšími metabolickými poruchami. (Často se označuje pak toto komplexní onemocnění za metabolický syndrom nebo syndrom X.) Mimo genetickou predispozici má ale na vzniku velký vliv faktorů vnější prostředí (stres, dostatek jídla, společnost).

Diabetes mellitus II. typu se projevuje pozvolna a většinou se na něj přijde náhodně při preventivním vyšetření nebo při jiné kontrole. Nástup diabetu II. typu bývá v dospělosti, nejčastěji po 40. a 50. roce života. V posledních letech, ale nejsou výjimky výskytu onemocnění i u dětí. 90 % lidí s diabetem II. typu jsou obézní.

Pacienti s diabetem II. typu nejsou závislí na inzulinu a jako terapie má zásadní význam úprava životosprávy, což mimo jiné znamená i snížení tělesné hmotnosti a zvýšení fyzické aktivity. V krajních případech podávání perorálních antidiabetik.

Gestační diabetes mellitus

Tento typ cukrovky je podobný diabetu II. typu a udává se, že se s ním setká okolo 2 – 6 % těhotných žen. Nebezpečí hrozí i ženám, které byly obézní i před otěhotněním a v těhotenství ještě výrazně přibraly.

Terapie je zaměřená zejména na úpravě jídelníčku a fyzické aktivitě.

Jiné specifické typy

Například diabetes vzniklý kvůli nemoci exokrinního pankreatu (pankreatitida, tumor pankreatu…), cukrovka vzniklá u endokrinopatií (Cushingův syndrom…) nebo různé genetické vady, kde je postižena funkce ß-buněk Langerhansových ostrůvků.

Prevence

Opatření, které zabrání vzniku cukrovce je možná zřejmé už z předchozího povídání, když jsem psala jaká je terapie při léčení diabetu – zdravý životní styl + pravidelná fyzická aktivita. Tedy abych to uvedla ještě úplně na pravou míru, o prevenci mluvíme u diabetu II. typu, jelikož diabetu I. typu se bohužel neubráníme a nic s ním nenaděláme. Zatímco diabetes II. typu se projeví v závislosti na zevních podmínkách – na našem způsobu života.

Právě s diabetem II. typu se v ČR léčí více než 500 000 lidí (zhruba 5 % populace) a ve věku nad 60 let je to už okolo 20 % občanů.

Faktory, které předpovídají vznik diabetu II. typu (tudíž, pokud je to jen trochu možné, měli bychom se snažit jim zabránit )

• rodinný výskyt
• nevhodný dietní režim
• stoupající hmotnost v dospělosti
• obezita (zejména rozložení tuku v oblasti břicha)
• nízká fyzická aktivita
• sedavý způsob života
• zvýšená glykémie (porušená glukózová tolerance)
• hypertenze (rovno a nad 140/90 mmHg)
• proběhlý gestační diabetes

Myslím, že zde je pravé místo pro zásady zdravé výživy, které jsou vhodnou prevencí nejen proti diabetu II. typu.

Zdroj: Studium patologické fyziologie a komunitní výživy. Děkuji za vyčerpávající informace profesorce Kateřině Kaňkové a Mgr. Veronice Březkové.