Jak množství, tak i složení stravy významně ovlivňuje nástup, průběh i léčbu prakticky všech onemocnění. Dynamický vývoj posledních let v oblasti genetiky a příbuzných oborů dává možnost sledovat individuální genetické odlišnosti jedinců a jejich reakce na jednotlivé složky stravy (bioaktivní látky) a naopak možnost zabývat se jakým způsobem složky stravy ovlivňují metabolické cesty a jakým způsobem toto souvisí s chorobami, které jsou výživou ovlivnitelné. Uvedené skutečnosti ukazují hlavní rozdíl mezi nutrigenetikou a nutrigenomikou. Abychom si rozdíly ještě lépe uvědomili, uvádím definice těchto pojmů.

• Nutrigenetika = zabývá se studiem individuálních rozdílů na genetické úrovni, které ovlivňují odpověď na přijímanou stravu, zkoumá účinek genetických variací na interakci mezi stravou a onemocněním nebo nutričními požadavky.
• Nutrigenomika = umožňuje poznání souvislostí mezi specifickými nutrienty a genetickými faktory, např. zkoumá způsob, jakým potrava nebo složky potravy ovlivňují genovou expresi, pokouší se studovat vliv výživy na úrovni celého genomu.
• Genová exprese = je proces, kterým je v genu uložená informace převedena v buněčnou strukturu (protein) nebo funkci.
• Genom = soubor všech struktur nesoucích genetickou informaci, tvořen chromozomy uloženými v buněčném jádře

Cílem těchto vědních disciplín je zavést tzv. individualizované nutriční poradenství, které spočívá v použití personalizovaných diet jako prevence nebo oddálení nástupu onemocnění a optimalizaci a udržení lidského zdraví. Nejen podle mého názoru nutrigenetika a nutrigenomika představují hudbu budoucnosti na poli výživy, ale až systematicky pojaté studie určí, jak významné místo bude mít tento obor v běžné klinické praxi.

Nyní nám může být nadějí alespoň představa o fungování těchto disciplín v praxi, která by respektovala nejen kvalitativní a kvantitativní potřeby výživy a aktuální zdravotní stav jedince, ale i genetické dispozice s cílem zabránit řadě tzv. „civilizačních“ chorob nebo přispět k jejich efektivnější terapii, jejichž incidence neustále roste.

Zdroje:

• Ústav biologické a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN [online]. copyright 2007 [cit. 2010–08–03] Dostupné na World Wide Web: <http://biol.lf1­.cuni.cz/…geno­mika.pdf>.
• CHADWICK, R. Nutrigenomics, individualism and public health. Proceedings of the Nutrition Society, 2004, č. 63, s. 161–166.
• MULLER, M. KERSTEN, S. Nutrigenomics: goals and strategies. Nature Reviews Genetics, 2003, č. 4, s. 315–322.
• VOKURKA, M. HUGO, J. a kol. Velký lékařský slovník. 5. vyd. Praha: Maxdorf, 2004, 2005. 1001 s. ISBN 80–7345–058–5.

Brusinka je keř dorůstající do výšky 30 cm se vzpřímenými olistěnými stonky. Listy jsou silné kožovité, shora lesklé a tmavě zelené barvy. Plody jsou jasně červené, lesklé kulaté bobule. Jejich dužnina je moučnatá, nahořklá, s obsahem drobných semen. Brusinka je využívána v lidovém léčitelství, ve farmacii, ale také v domácnostech pro výrobu kompotů, sirupů, marmelád a jiných pochutin.

Brusinky a infekce močových cest

Brusinky a v ní obsažené fenolové látky jsou považovány za spolehlivý a účinný prostředek k potlačení prvních projevů infekce močových cest. U chronických zánětů zejména dolních cest močových u žen je vhodné brusinky užívat pro zmírnění průběhu, či potlačení přechodu do akutního stavu. Brusinky jsou zejména pak vhodné pro pacientky trpícími rekurentními infekty. Pravdivost těchto tvrzení nedávno potvrdila i metaanalýza 10 studií hodnotících účinnost brusinkových výtažků, podle které doplňky stravy obsahující brusinky významně snižovaly výskyt infekcí močových cest.

Jak brusinky užívat?

Jako farmaceutická surovina se využívá list, který se sbírá ručně opatrným otrháváním z větévek bez plodů v období od června do října. Dobře usušená listová droga je tmavě zelená, bez vůně a má svíravě hořkou chuť. Pro vnitřní užití se používá nálev ze 2 g drogy třikrát denně (nálev se připraví zalitím drogy 150 ml horké vody a nechá se 15 min. luhovat). Možný je také nákup standardizovaných přípravků ve formě doplňků stravy.

Nežádoucí účinky a varování

Při dlouhodobém podávání preparátů s brusinkovým extraktem je nutné dát pozor na možné riziko glykosurie a poškození jater. U citlivých osob může způsobit žaludeční nevolnost. U chronického onemocnění ledvin je vhodné užívání konzultovat s lékařem.

Droga by neměla být užívána déle než jeden týden a nedoporučuje se ji zařazovat více než pětkrát během roku.

Brusinkové preparáty se nedoporučuje užívat během těhotenství a kojení a také u dětí do 12 let!

Použitá literatura:

• KARLÍČKOVÁ, J. Nové poznatky o účincích Rhodoccocum vitis-idea. Praktické lékárenství, 2007, roč. 3, č. 6, s. 296–298. ISSN 18012434.
• SLÍVA, J., MINÁRIK, J. Doplňky stravy. 1. vyd. Praha: Triton, 2009. 124 s. ISBN 9788073871697.

Je důležité se uvědomit, že 50 g masa neznamená 50 g bílkovin, i když se jedná o velmi kvalitní maso. V maso jsou totiž obsaženy i ostatní složky – tuk, voda a ostatní.

Obsah bílkovin zjistíme na obalech jednotlivých potravin. V tabulkách výživových hodnot. Obsah bílkovin je uváděn na 100 g potraviny, avšak je důležité, jaké množství sníme (= 1 porce) a kolik tak bílkovin přijmeme.

Následující tabulka vám pomůže zorientovat se, kolik bílkovin sníte v 1 porci nejběžnějších potravin, které by se v jídelníčku jako zdroje bílkovin měly často objevovat. Všimněte si také rozdílů v obsahu bílkovin mezi jednotlivými potravinami. Sníte-li 100 g tvarůžků či 100 g mozzarelly light, je to velký rozdíl v obsahu bílkovin.

Proč zařazovat potraviny s vyšším obsahem bílkovin a zároveň nižším obsahem tuku do jídelníčku?

• tyto potraviny způsobují pocit sytosti
• zajistí, že hladina glykémie (krevního cukru = glukózy v krvi) nebude kolísat
• při hubnutí se neodbourává svalová hmota, takže nedochází k tzv. „zpomalování metabolismu“ (a následně ukládání tuku „do rezervy“)

Lidé, kteří hubnou bez odborného dohledu mají často jídelníček složený tak, že neposkytuje dostatečné množství bílkovin. Ačkoliv tuky jsou již z jídelníčku zcela vytlačeny. Místo průměrných 70–80 g se pohybuje na 30–40 g bílkovin/denně.

(Avšak při takovém dlouhodobějším jídelníčku se na analýze složení těla pozoruje pokles svalové hmoty + vody a často právě narůst tukové tkáně. Tělesná hmotnost buď stojí na stejné hodnotě či klesá díky úbytku svaloviny a vody. Bohužel vnitřní tuk, jehož vznik je pro nás spojen s metabolickými onemocněními, narůstá.)

V praxi – u spousty lidí je snídaně pouze chléb namazaný rostlinným tukem či obdobně vypadající večeře. Stačí jen obohatit o zdroj vhodného sýru či šunky s vyšším podílem masa. A rostlinný tuk zaměnit za tvarohovou pomazánku.

Funkce bílkovin v těle:

• jsou nezbytné pro tvorbu a obnovu tkání organismu
• podílí se na obranyschopnosti organismu
• podílí se na hojení ran
• jsou součástí hormónů a enzymů
• zajišťují transport látek v organismu
• jsou zdrojem energie

Zdroje bílkovin:

ŽIVOČIŠNÉ (plnohodnotné):

• maso jatečných zvířat
• drůbež
• zvěřina
• ryby
• mléko a mléčné výrobky
• vejce

ROSTLINNÉ (neplnohodnotné):

• sója
• luštěniny
• obilniny (pšenice, žito, oves, rýže…) a produkty z nich vyrobené
• brambory

Ideální poměr Ž a R bílkovin je 1:1. Měli bychom se snažit zajistit dostatečný přívod obou těchto druhů bílkovin. Dokáží se navzájem vhodně doplňovat a jejich biologická hodnota je vyšší, nežli jsou-li přijímány odděleně.

Optimální příjem bílkovin

Minimální hranice denního příjmu bílkovin je 0,6 g na 1 kilogram ideální tělesné váhy. Optimální příjem pro dospělého člověka je však vyšší – okolo 0,8 – 1,5 g/den/kg ideální tělesné váhy. Horní hranice normy jsou doporučovány pro děti, aktivní sportovce, kojící ženy.

Ani přebytek bílkovin není zdravotně příznivý, jelikož organismus je zbytečně zatěžován dusíkatými metabolity, které se musí přes ledviny a játra vyloučit. V některých případech stoupá riziko vzniku dny.

Kvalita bílkovin:

• kvalita bílkovin se měří jejich využitelností v organismu
• bílkoviny se skládají ze základních jednotek zvané aminokyseliny --> ty jsou pro náš organismus nezbytné = esenciální (naše tělo si je nedokáže samo vyrobit, a proto je musím přijímat potravou)
• plnohodnotné bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, zatímco neplnohodnotné bílkoviny některé postrádají

Obsah bílkovin v potravinách bude uveden v následujícím článku.

Listeriózu způsobuje bakterie Listeria monocytogenes, která se přirozeně vyskytuje v zevním prostředí – v půdě a vodě. Zvířata jsou nosiči bakterie, onemocnění se však u nich zjevně neprojevuje.

Bakterie se prostřednictvím zvířecích produktů – zejména masa a mléka – dostává do potravního řetězce.

Pasterizace a var bakterii ničí, ale zůstává přítomna v těch živočišných produktech, které neprošly dostatečnou tepelnou úpravou. Onemocnění, které bakterie způsobuje se nazývá listerióza.

Listerióza postihuje především těhotné ženy (s 20× vyšší pravděpodobností než ostatní populaci), novorozence a dospělé osoby s oslabeným imunitním systémem.

Zatímco u těhotných žen listerióza obvykle proběhne jako lehké onemocnění, u novorozenců takto nemocných žen může dojít k postižení nervového systému, bakterie se může dostat také do krve. Těhotenství končí předčasným porodem nakaženého novorozence, v časné fázi těhotenství potratem, jsou známy i případy, kdy došlo k porodu mrtvého plodu. Zdraví dospělí a děti onemocní listeriózou jen vzácně a forma onemocnění je velmi mírná.

Pravidla, která by měly dodržovat osoby v potenciálním riziku onemocnění – zejména

těhotné ženy:

• nekonzumovat potraviny, které neprošly náležitou tepelnou úpravou
• ovoce a zeleninu vždy pečlivě umýt
• tepelně upravené pokrmy uchovávat zvlášť od syrových potravin
• důsledně dodržovat základní hygienické návyky při přípravě jídel (mytí rukou, mytí kuchyňského náčiní, jedno prkénko vyčleněné výhradně na syrové maso atd.)

Potraviny s vyšším rizikem přenosu listeriózy:

• nepasterizované mléko
• syrové maso
• měkké zrající sýry
• některé lahůdkové saláty (typu pochoutkový, hermelínový apod.)

Při dodržování těchto pravidel a vyhýbání se rizikovým potravinám snížíte riziko onemocnění listeriózou na minimum :).

Zdroje:

• Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, Listerióza, dostupné na World Wide Web: http://www.khsbrno­.cz/
• Wikipedia, Listeria monocytogenes, dostupné na World Wide Web: http://cs.wiki­pedia.org/…ono­cytogenes

Domnívám se, že jistě máte někoho ve svém okolí, kdo velmi rychle pomocí těchto krabiček zhubl. Možná jste o tom jž přemýšleli také, možná se bojíte, že vám krabičky nemohou stačit, že je jídla velmi málo a budete mít hlad.

Nyní asi čekáte, jak se článek bude vyvíjet dál, zda budu krabičkovou dietu doporučovat či ji zcela zkritizuji. Ani jedno nemám v úmyslu, jelikož každá strana má dvě mince, ale spíše popíši princip v čem vězí často rychlé hubnutí. Jaký názor si na krabičky uděláte, záleží je na vás a na vašich dosavadních zkušenostech.

Krabičky ano či ne?

Popravdě nějaký názor jsem na ně měla už v době, kdy jsem o nich poprvé slyšela. Avšak každý má vyzkoušet všechno, a tak najít co mu vyhovuje. Slyšela jsem spousty lidi a dokonce i klientů v poradně, kteří si krabičky objednali (nebo jejich známí) a snažili se dle nich jíst měsíc, dva, tři…půl roku. Pokud motivace zhubnutí byla silná – zhubli, zhubli hodně, zhubli nefyziologicky hodně. Avšak pokud člověku pomohou, udělají ho šťastnějším, pomohou mu vytvořit vhodné stravovací návyky, proč ne. Avšak pokud se mu hmotnost vrátí jako bumerang, je potřeba si položit otázku, proč to? Když to má být jídlo vyvážené, chutné a má obsahovat všechny živiny ve správném poměru. Je to tedy pravda?

Jde o dietu?

Riziko každé diety je jojo efekt. A to je ten problém – opět to slova dieta. Dietu vnímáme jako časově omezený úsek našeho stravování. U krabiček to tak je. Málokdo by si objednával krabičky do konce života. Většinou jen po dobu, než zhubne na svoji vytouženou hmotnost. Nebo do doby než už peněženka řekne dost. Či než nám polezou jídla z krabiček i ušima. Dokud to prostě vydržíme… Ale co se stane po skončení odebírání krabiček? Víme, jak si jídelníček sestavit sami? Budeme mít vhodné potraviny vždy přichystané? Dokážeme jíst energeticky a složením tak podobně jako s krabičkami?

Pokud ano, jste vhodný adept pro odběr krabiček. Pokud ne, krabičky vám nedoporučuji, jelikož vás dovedou jen ke zpomalení metabolismu. Neboli jeho činnost se přizpůsobí extrémní nízké dávce energie na den (zejména pro určité typy lidí). Pokud to již s takovou dávkou vydržíte, tělo si zvykne, i vy si zvyknete. Bude vás motivovat úbytek na váze a možná budete mít to „štěstí“, že váha bude klesat jak o závod. Avšak s touto dávkou energie musíte setrvat již na celý život, organismus na každé zvýšení zareaguje uložením energie do tuku.

• Neklesejte na mysli, pokud jste krabičky vyzkoušeli a opravdu se to pro Vás zdálo málo jídla, měli jste hlad, byli jste podráždění, meli jste obrovské chutě, byl to nejspíše signál vašeho těla, že potřebuje více energie z vhodných živin na udržení životních funkcí a optimální chod. Vůbec to nemuselo být vaší vinou, že jste „zase něco nevydrželi“. Někdy bychom své tělo poslouchat měli.

Kde se stala chyba?

Chyba je hned na počátku. Vyplnili jste dotazník – jméno, příjmení, pohlaví, věk, bydliště, na jak dlouhou dobu chcete odebírat krabičky, email a kde jste se o krabičkách dozvěděli. Bude-li to trošku propracovanější dotazník, zeptají se Vás i na užívané léky, alergie či intolerance na potraviny a možná i na míru fyzické aktivity. Avšak na výběr máte tři možnosti – minimální, střední, vysoká. Víte, kam se zařadit? Jdeme dál. Dále se zeptají odkdy chcete krabičky odebírat a konec.

Nemyslíte, že to je trošku málo na sestavení vyváženého jídelníčku? Myslíte, že aby byl jídelníček sestavený na míru závisí jen na věku a pohlaví? Ano, obecně bychom to tak mohli shrnout, avšak ve skutečnosti jsou mezi jednotlivci obrovské rozdíly. A tento rozdíl udává zejména rozdíl ve svalové hmotě každého z nás. Neboli zjednodušeně na míře spalování. To, co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Avšak u krabiček ale na toto nemyslí. Maruška z práce, tchýně, i sousedka dostanou naprosto stejné krabičky. Avšak Maruška váží 75 kg a měří 165 cm, tchýně váží 94 kg a měří 170 cm, sousedka má 69 kg a měří 158 cm. Ale ani to, ještě nejsou směrodatné údaje. Stále nám chybí hodnota jejich minimálního bazálního metabolismu. Neboli energie, kterou potřebují na zajištění základních funkcí organismu (dýchání, termoregulace, výměna látek) a pro zachování svalové hmoty.

Avšak je váha to, co chceme, aby klesalo?

Neboli, co se logicky děje, když člověk dodává méně energie, než jeho organismus minimálně potřebuje na zachování vitálních funkcí? Nemá se z čeho zachovat svalová hmota, takže se začne odbourávat. Začne sloužit jako zdroj energie a tuk se začne ukládat do rezervy (zejména u žen, co už mají pár takovýchto diet a hladovek za sebou).

Proto se přednostně odbourává svalová hmota, kterou si jinak pracně pohybem budujeme, a tuk se vesele začne hromadit do rezervy na „horší časy“. Avšak na hmotnosti to vypadá velmi dobře. Hmotnost klesá. Ale to, že je to svalová hmota, na kterou se váže voda, už nikdo nevidí. Signál, že něco není v pořádku, může být ten, že úbytek na hmotnosti je více než 4 kg za měsíc. To už je signál, že se neredukoval pouze tuk, ale i svalová hmota.

Proto je velmi důležité být při těchto různých dietách a metodách hubnutí pod dohledem a hlídat si své složení těla. Ne váhu, ale zejména poměr svalové a tukové hmoty. Nikdy by se neměla svalová hmota odbourávat rychleji než tuk. To je pak pouze důkaz o nevhodně sestavené stravě.

Takže problém byl na začátku ten, že neznáme vlastní potřeby těla. Obecně panuje stále formulka, když chce někdo zhubnout – omezit příjem energie. Otázka je ale na kolik? V jakém složení? Jakými potravinami hradit individuální potřeby jedince…

Proč tento článek? Jen jako prevence…

Tento týden za mnou v poradně byla klientka, která mě dovedla k tomu, abych článek o krabičkách napsala… Nikdy jsem neměla tu možnost nikoho měřit před absolvováním krabiček. Většinou každý přišel již po absolvování či po absolvování této metody hubnutí, avšak s tím, že chce zase zhubnout. Většinou průběh a změny ve složení těla není to, co by lidé bohužel řešili při výběru diety, aby si ověřili, zda se mění poměr tukové a svalové tkáně správným směrem. Avšak tento týden za mnou došla paní, která má 3 měsíce krabičkování již také za sebou, ale před tím absolvovala také analýzu složení těla. Měly jsme před sebou krásné srovnání a viděly jsme, kolik kg tuku a kg z aktivní hmoty za tři měsíce „krabičkování“ zhubla.

Mé obavy se u paní potvrdily a dokonce mnohem více než bych byla čekala. Paní sice nevypadala nespokojeně, jelikož prý zhubla 7 kg na hmotnosti. Když prý měla hlad, doplnila si energii nějakou buchtičkou večer, takže nějak nestrádala a přivykla si. Avšak při porovnání výsledků jsem zjistila, že úbytek na tuku byl 1,5 kg, avšak úbytek aktivní hmoty byl 5 kg! Navíc hodnota energetické potřeby na den byla okolo 6 500 kJ, nyní byla okolo 5 500 kJ. A to už není zanebatelný rozdíl. Sama paní říkala, že před i během krabičkování chodila 2× týdně do posilovny. Po měření se zmínila, že si všimla, že hmotnost se jí za poslední měsíc bez krabiček zvýšila asi o 1 kg. Navíc uznala, že příliš neví, co by její jídelníček měl obsahovat. Že se jí to zdá velký stereotyp. Takže z tohoto rozhovoru mi hned na mysli vyvstalo několik pozitiv i negativů totoho typu stravování.

Nejdřív však obecně napíši, jak se definuje stravování diet do domu.

V čem vzpočívá hubnutí pomocí krabiček

• jíst 5× denně
• jíst vyvážená jídla
• pestrá a čerstvá jídla
• žádné chystání
• nezabývání se složením jídla
• rozdílný jídelníček pro ženy (do 5000 kJ) a pro muže (do 6000 kJ)

Výhody a nevýhody krabičkové diety

Plusy

• rozhodnutí chtít něco změnit
• jíst 5× denně v určitých časových intervalech (pokud někdo nesní více dávek naráz a nerozdělí si je:) )
• snaha o pestrost
• odvyknutí si na méně vhodné potraviny jako jsou uzeniny, chipsy, čokoláda, instatní pokrmy, fast foody
• žádný stres z počítání kJ
• ušetření času

Mínusy

• není známo přesně složení a množství živin jednotlivých jídelníčků na den (a ani ho nechtějí sdělit, takže se člověk nedozví, zda jí např. optimální množství bílkovin na svoji ideální hmotnost na den…)
• krabičky pro všechny stejné bez individuálních rozdílů (jen muž a žena)
• nenaučí správně nakupovat do budoucnosti – nanaučí jak si správně potraviny vybírat
• hrozí jojo efekt, jelikož často člověk jí méně energie, než jeho tělo potřebuje na zachování životních funkcí včetně udržení svalové hmoty, a při přechodu na běžnou stravu se váha bude rychle vracet, jelikož metabolismus je nastaven na úsporný mechanismus
• lenost
• nejde o kompletní změnu životního stylu – není doporučená vhodná pohybová aktivita

Krabičky jsou dobrým tahem výrobce. Lidé zhubnou, ví, že to „funguje“. O nic se nemusí starat. Poté skončí s krabičkami. Váha opět stoupá. Ví, že se zase vrátí ke krabičkám a zhubne. Začarovaný kruh, kdy je váha jako na houpačce. Myslíte, že tyto výkyvy hmotnosti jsou vhodné?

Důležité je znát složení těla – před, během, po úpravě stravování

Doporučuji před jakoukoliv změnou stravovacího režimu požádat o analýzu složení těla, kde se dozvíte zejména kolik množství tukové a svalové tkáně vaše tělo obsahuje. Průběžně je důležité složení těla kontrolovat, abychom zajistili, že jídelníček je složen vhodně a neubývá svalová tkáň, pouze tuková.

Na začátek troška teorie

Maso

Maso jako takové bychom ze svých jídelníčku zcela vynechávat neměli. Maso je významným zdrojem bílkovin (již ve 100 g masa může být dle druhu a tučnosti 10 – 20 g bílkovin). Tyto bílkoviny se řadí k plnohodnotým (stejně jako vejce). Navíc je z masa velmi dobře využitelné železo, vitamin A a D a také vitaminy skupiny B. Maso neobsahuje žádné sacharidy.

Avšak mimo bílkovin obsahuje maso také tuk a jako každá živočišná potravina i cholesterol. Ačkoliv obsah tuku a cholesterolu je velmi závislé na druhu masa.

Obecně je pro každého známe asi to, že maso drůbeží (krůtí a kuřecí) a dále králičí maso si ceníme pro jejich nízký obsah tuku. I když například kuřecí stehno může mít obsah tuku několikanásobný. Avšak opět zmíním důležitou věc, nejlepší je pestrost :). Sem tam je vhodné zařadit do jídelníčku i libové maso hovězí, jelikož obsahuje dobře vstřebatelné železo. Avšak maso, které by v jídelníčku určitě nemělo chybět, je maso rybí.

Není od věci zmínit se také o vnitřnostech, jelikož hodně lidí se jich „bojí“. Není to zcela oprávněné, jelikož vnitřnosti mají vysokou nutriční hodnotu pro svůj obsah minerálních látek (Fe) a vitaminů. Je sice pravda, že obsahují vyšší množství tuků a cholesterolu, ale jednou za čas by se v jídelníčku zdravého člověka objevit měly jako zpestření. Avšak lidé s vyšší hladinou cholesterolu by se vnitřnostem měly vyhýbat (a zejména právě pak masným výrobkům).

Masné výrobky

Od masa se ale dostáváme k masným výrobkům, které nejsou zhlediska výživové hodnoty pro lidskou výživu zcela vhodné. Na rozdíl od libových mas mají většinou mnohem vyšší obsah tuku, cholesterolu a zejména soli. Tím pádem i jejich celková energetická hodnota není rozhodně zanedbatelná. Stačí potom sníst jen kousek klobásy či 5 dkg Uheráku a v takovém „kousínku“ je skrývá až 25 g tuku. Nehledě na to, že sníst i 100 g těchto uzenin není také žádný velký problém. Potom si množství tuku dokážete spočítat. Problém je v tom, že v jedné této porci potom spotřebujeme tuk, který měl vystačit skroro na celý den.

Mimo vyššího množství tuku obsahují masné výrobky i vysoký podíl soli. Sůl, jak bylo psáno v minulých článcích na Viviente, má za následek zadržování vody v těle, tím pádem znesnadňování hubnutí a zejména zdravotní problémy, jelikož pravidelná konzumace soli (jak zjevné, tak skryté) má vliv na zvyšování krevního tlaku. A zvýšený krevní tlak může mít za následek až infakrt myokardu. Obsah soli v uzeninách kolísá od 1,7 % – většinou již velmi kvalitní šunky, přes 4 –5 % – u suchých salámů a párků po 8 – 10 % – u paštik. Kdy denní příjem soli by neměl překročit 5 – 6 g.

Proč jsou uzeniny tak oblíbené?

• rychlé řešení – namazat paštiku na chléb, vytáhnout párky a ohřát je v mikrovlnce, vzít papírový balíček se salámem a ujídat je nejpohodlnější a nejrychlejší řešení, jak „ukojit“ hlad či často chuť.
• chutnají – avšak proč chutnají? Ve většině masných výrobcích je obsaženo velké množství přídatných látek, které právě zlepšují chuť výrobků – sůl je jen jedna z nich.
• závislost – na sůl a na jiné látky zvýrazňující chuť vzniká velmi lehce tzv. závislost, neboli chuť na uzeniny se učí, čím častěji ji budeme jíst (dobrá zpráva- jakmile je začneme omezovat, chuť se opět sníží a nebudeme je mít potřebu vyhledávat)

Čím se řídit při výběru uzenin?

Při výběru uzenin nás zajímá na prvním místě složení výrobku a výživové hodnoty. Lidé, kteří hubnou se často dívají jen na obsah tuku, avšak o kvalitě a vhodnosti vypovídá zejména také obsah bílkovin a obsah soli.

Často je v uzeninách jen nízký obsah masa (% svaloviny), vysoký obsah vody. Můžeme se setkat, že velkou část masného výrobku tvoří mouka, sójové bílkoviny, škroby, kořenící směsi, a jiné přídatné látky podílející se na zvýraznění chuti, barvy (dusitany) či např. polyfosfáty, které mají vlastnost na sebe vázat vodu.

Ale stále se dají na trhu sehnat výrobky, které se dají označit za přijatelné :). Jen je potřeba řídit se pár zásadami.

Z toho plyne:

• kupovat uzeniny balené – je potřeba dívat se na složení výrobku a výživové hodnoty. Bohužel ne na všech balených uzeninách nutriční hodnoty najdeme. Zásada – ty nekupovat. U pultového prodeje se málokdy dozvíme složení výrobku. Většinou si domů doneseme vodou prosáklý obal od šunky. Popřípadně ještě mastný.
• nedát na klamavá označení – neboli píše-li se, že je šunka dětská, neznamená to vždy, že kupujeme to nejvhodnější, píše-li se, že snižuje hladinu cholesterolu, pátrejte, jak je to možné…tím, že je ho tam méně než jinde? To se však nemusí vůbec psát, je to samozřejmé, avšak na lidi tyto velká označení působí jako magnet, že zvolili to nejlepší.
• cena – kvalitní libové maso je drahá komodita, proto nečekejte, že šunky s vysokým podílem svaloviny a minimem přídatných látek budou stát 15 Kč.

Pár tipů do košíku:

• Podíl svaloviny: – od 80 – 97 % čím více, tím lépe
• Obsah soli: čím méně, tím lépe – ale méně než 1,5 % nenajdeme (ideálně od 1,5 % do 2,5 % soli)

• Cenově a kvalitou doporučuji vyzkoušet kuřecí, krůtí, vepřové šunky, které se prodávají v Lidlu. Velikost balení je 200 g a cena je okolo 40 Kč. Podíl svaloviny je okolo 95 %.
• Pro zpestření se dají jednou za čas vybrat i párky s obsahem alespoň 80 % podílem masa. Párky v Lidlu obsahují i 83 % podíl vepřového masa a 3 % obsah soli. Velikost balení je 750 g a cena 60 Kč.
• Obvykle jsou ceny na 100 g okolo 25 – 30 Kč.

Na závěr:

Bohužel pro milovníky uzenin – suché salámy a klobásy, paštiky se svými výživovými hodnotami do TOP desítky rozhodně nedostanou. Pokud však bude konzumace velmi umírněná a jednou za čas a jinak bude jídelníček vyvážený s každodenním dostatečným přísunem zeleniny, tak není potřeba mít výčitky a obavy o zdraví. Ale pokud je jídelníček celkově nevyvážený a převaha potravin s vysokým množstvím nasycených tuků a cholesterolu, tak to je zbytečné hazardování s vlastním zdravím a kvalitou života.

Navíc až se zaměříte na výběr kvalitnějších uzenin typu krůtí, kuřecí a vepřové šunky, uvidíte, že se vám po ostatních masných výrobcích stýskat nebude :). Je to dobrota.

Většinou každý náš nákup je stereotypní – nakupujeme stále stejně a příliš nekoukáme okolo. Jíme to, co nám chutná a co máme osvědčené. Avšak zkuste udělat změnu k lepšímu. Uvidíte, že se sami budete divit, proč jste to nikdy nejedli…aneb změna je život (a cesta ke zdraví).

Suroviny, které doporučuji, aby ve vaší ledničce nechyběly:

• vejce
• kuřecí či krůtí maso
• sýr eidam 30% t. v s.
• mozzarella light
• cottage
• krůtí či kuřecí či vepřová šunka (s podílem svaloviny alespoň 85 – 95%)
• tuňák v olivovém oleji
• tuňák v rajčatové šťávě
• tuňákové saláty se zeleninou
• fazole v rajčatové omáčce
• semolinové těstoviny
• rýže parboiled (či natural)
• zelenina (i mražená)

Pochoutky, které Vám ušetří čas v kuchyni a ještě dodáte tělu všechny potřebné živiny.

Těstoviny s tuňákem – 1 porce

Doba přípravy: 15 min

• semolinové těstoviny (doporučujeme Linguine)
• tuňák v olivovém oleji 80 g (avšak může být i ve vlastní šťávě či v tomatové omáčce)
• rajče
• 1/2 papriky
• sůl, pepř na dochucení špaget
• popřípadně pár oliv

Příprava Do osolené vroucí vody dáme těstoviny a pozvolna vaříme dle návodu (al dente). Mezitím si na talířek naporcujeme rajčátka, papriku a tuňáka z konzervy. Uvařené těstoviny sceďte a smíchejte se zeleinou a tuňákem. Dle chuti přidejte koření.

Bramborová omeleta se zeleninou – 1 porce

Doba přípravy: 20 min

• 2 menší brambory
• kousek cibule
• slunečnicový olej či řepkový olej
• sterilovaná zelenina Bonduelle (mrkev, hrášek, kukuřice)
• vepřová či kuřecí šunka (85 – 95% podíl masa) – 2 plátky
• 2 vejce
• sůl, pepř na dochucení

Příprava Brambory oškrabeme a pokrajíme na tenké plátky. Na pánev s nepřilnavým povrchem dáme pár kapek slunečnicového či řepkového oleje a necháme orestovat cibulku. Poté vložíme na plátky pokájené brambory a necháme pozvolna opékat. Po pár minutách brambory otočíme. Mezitím posolíme a opepříme. Můžeme v tomto okamžiku přidat na kousky nakrájenou šunku. Až jsou brambory téměř opečené přidáme zeleninu a vlijeme rozmíchaná vejce po celé ploše pánvičky. Vejce necháme pomalu tuhnout. Až vznikne jednolitá omeleta, můžeme ji vcelku přendat na talíř. Můžeme dozdobit syrovou zeleninou.

Fazole v rajčatové omáčce zapečené se sýrem – 1 porce

Příprava: 5 minut

• fazole v rajčatové omáčce 200 g (= 1/2 plechovky)
• 2 plátky sýra eidam 30% t. v s. (či doporučuji Ementaler Boryna 20% t. v s.)
• 2 plátky mnohozrnného chleba (či jiného se semínky)

Z plechovky si dáme na talířek porci fazolí v rajčatové omáčce a zahřejeme (můžeme i v mikrovolnné troubě pro větší rychlost). Na talíři poklademe sýrem a přikusujeme chléb. Můžeme přidat pár cherry rajčátek.

Dobrou chuť!

Pokud i vy máte nějaké tipy na rychlé pochoutky z vhodných surovin, budeme rádi, když se podělíte.

Syrové mléko – ideální prostředí pro mikroorganismy

Mléko uvnitř mléčné žlázy je u zdravých dojnic prakticky sterilní. Od okamžiku nadojení je však mléko vystaveno zdrojům bakteriální kontaminace, kterými jsou zejména ruce a oblečení dojiče, povrch vemene, prostředí stájí a dojíren a také samotné dojící a skladovací zařízení. Jelikož je mléko ideálním živným prostředím pro mikroorganismy, může tedy docházet ještě během skladování v zemědělském závodě k jejich pomnožení, a to ve výsledku vede ke zhoršení jakosti syrového mléka. Takové mléko je pro přímou lidskou konzumaci bez tepelného ošetření nevhodné a vysoce rizikové. Zejména pro děti, starší občany a lidi se sníženou imunitou by mohly být následky takové konzumace přímo letální.

Mlékárna – záruka našeho zdraví

Zárukou zdravotní nezávadnosti mléka je jeho tepelné ošetření v mlékárně, při kterém dochází ke zničení choroboplodných mikroorganismů. I když během tepelného opracování dochází k mírnému snížení obsahu vitaminů, obsah a kvalita bílkovin a také množství přítomného vápníku se nemění. Pouze takto ošetřené mléko je vhodné pro lidskou výživu!

Syrové mléko z automatů není zdravější

Z výše uvedeného je zcela jasné, že při nákupu syrového mléka je nutné jeho tepelné ošetření. Jelikož asi nikdo z nás doma nemá k dispozici pasterační zařízení jako v mlékárně, bude tato operace probíhat nejspíš v hrnci na plotně. Při takovémto domácím tepelném ošetření dojde s největší pravděpodobností k mnohonásobně větším ztrátám vitaminů, a také senzorické vlastnosti takto ošetřeného mléka budou mnohem horší než u mléka ošetřeného v mlékárenském závodě.

I přesto, že chápu nelehkou situaci, ve které se naši zemědělci v současné době nachází, není možné jejich ekonomické zájmy nadřazovat nad zdraví naší populace. Při zvážení všech faktů je nutné konstatovat, že syrové mléko pořízené z automatu není vhodnější pro lidskou výživu než běžné mléko z obchodní sítě, ba naopak může být příčinou řady zdravotních problémů.