• Používejte při pečení celozrnnou hladkou mouku (pšeničná, špaldová) či i žitnou mouku. Poměr je vhodný 1:1 s běžnou pšeničnou moukou. Či i 2:1. Na výsledné chuti není příliš markantní rozdíl. Maximálně v barvě cukroví.
• Velmi vhodné je do cukroví využívat i ovesné vločky. Zvýší se podíl vlákniny a cukroví více zasytí.
• Při používání čokolády jako polevy, využívejte s vysokým procentem kakaa (70% a více).
• Potíráte-li cukroví marmeládou, vybírejte si se sníženým obsahem cukru.
• V běžných receptech se dá velmi dobře snižovat množství cukru, aniž by to bylo znát. Minimálně zkuste o 1/3 cukru ubrat. Využívejte třtinový cukr. Existuje i moučkový třtinový cukr.
• Velmi vhodným sladidlem se může stát i med či javorový sirup.
• Dnes je na oslazení i velmi moderní stévie (avšak může být problém ji bohužel sehnat).
• Dochutit cukroví můžete také kořením – skořicí, vanilkou, muškátem, zázvorem, anýzem č nebo pomerančovou či citrónovou kůrou.
• Jako tuk využívejte rostlinné tuky na pečení.
• Při vykrajování cukroví je vhodné používat menší formičky .

Placičky z ovesných vloček (s ovocem, semínky, oříšky)

• 250 g ovesné vločky
• řepkový olej na opražení vloček
• 50 g třtinový cukr či med
• cca 100 g sušené ovoce (nesířené libovolné – meruňky, rozinky) NEBO / A semínka – slunečnicové, dýňové, sezamové… NEBO / A oříšky natural libovolné sekané
• 2 ks vejce
• prášek do pečiva ½ (bez fosfátů)
• špetka soli
• aby se hmota více lepila a šly s ní tvořit placičky, je možno přidat celozrnnou mouku

Dát hmotu v podobě kulatých placiček na pečící papír na plech, péct cca 20 min na 180 °C. Po zchladnutí upečených placiček můžeme polovinu obalit v tmavé čokoládě (70 % kakaa).

Obdobný recept poslouží i k výrobě Marokánek

• kdy v receptu nebudou ovesné vločky
• kašička se vytvoří z míchání horkého mléka 250 ml s 50 g celozrnné pšeničné mouky (či špaldové) , do které se přidá med a na ovonění špetka skořice a citrónová kůra
• do kašičky se přidají na kousky nakrájené:
• sušené ovoce – meruňky, švestky, čerstvé fíky, rozinky
• dle výběru – mandle, burské oříšky natural
• pokud se někdo neobejde bez kandovaného ovoce, tak i to

Dále postup stejný jako o ovesných placiček. Hmotu se všemi surovinami dát v podobě placiček na plech. Po upečení nechat zchladnout a jednu polovinu potřít rozpuštěnou tmavou čokoládovou s vysokým obsahem kakaa.

Vanilkové rohlíčky

• 80 g pšeničné celozrnné mouky
• 80 g hladké mouky
• 40 g třtinového moučkového cukru

• 100 g rostlinného másla Hery
• 50 g jemně mletých lískových ořechů
• pár kapek čerstvě vymačkané citrónové šťávy
• na obalení fruktózu s vanilkou (vanilkový cukr „light“)

Vše smícháme, dokud nám nevznikne pevné těsto. Necháme chvíli ztuhnout v lednici. Z těsta tvoříme rohlíčky, které klademe na pečicí papír. Pečeme cca 30 minut při 150 °C nebo 10–15 minut při 200 °C.

Linecké pečivo z celozrnné mouky

• 200 g hladké celozrnné pšeničné mouky (špaldové)
• 140 g Hery
• 2 žloutky
• 60 g třtinového moučkového cukru
• citronová kůra z chemicky neošetřeného citronu
• marmeláda se sníženým obsahem cukru na slepování
• vanilkový cukr light

Tuk, žloutky, citronovou kůru a cukr utřeme do pěny, poté přidáme mouku. Těsto necháme ztuhnout v chladnu. Pak těsto vyválíme a vypichujeme různé tvarohy dle tvarovátek. Stejné množství tvarů i s otvorem. Pečeme v mírné troubě (160–180 °C) asi 10 –20 minut. Druhých 10 minut musíme hlídat, aby moc neztmavly. Slepujeme marmeládou se sníženým obsahem cukru.

Skořicové cukroví

• využijeme recept na linecké cukroví a do těsta přidáme 1 lžíci mleté skořice – vykrajujeme z těsta různé druhy, ale již neslepujeme k sobě marmeládou
• naopak můžeme cukroví posypat na plechu sekanými oříšky či po upečení je jen pocákat tmavou čokoládou

Jako vánoční moučník lze využít např. i Bebe roládu. http://www.vi­viente.cz/…ve-moucniky/.

Kam v jídelníčku cukroví zařadit

Spousta lidí vidí Vánoce jako „pane bože, to bude zase katastrofa“. Jak moc velká závisí jen Vás. Ale hlavně nemusí být vůbec žádná. Stačí když si cukroví dopřejete v rámci vánoční svačinky a pěkně si k němu nalijete větší skleničku bílého kefíru. Tak budete mít regulovanou hladinu glykémie a chuť na sladké se utlumí. Navíc budete přijemně zasyceni. A hlavně bez výčitek si dát pěkně vyváženou večeři. Žádné myšlenky typu, už jsem měla odpoledne cukroví, takže večer budu hlady. Ale samozřejmě rohlík s poličanem či paštikou nemáme na mysli.

Tavené sýry se vyrábějí tak, že se přírodní sýry rozemelou, smíchají se s dalšími přísadami např. máslo, smetana, sušené mléko, sušená syrovátka, dále se přidávají tavící soli (citrát sodný, fosfát sodný nebo polyfosfát sodný). Za stálého míchání se tato směs zahřeje na teplotu 85 – 95°C a poté se plní do obalů.

Připadá vám, že je takový taveňák vlastně zdraví prospěšný? Obsahuje sýr, mléko a pak nějaké ty tavící soli. Opak je pravdou. Tavící soli snižují využitelnost vápníku, jelikož vápník se naváže na tavící sůl, a tak se nemůže v našem těle uvolnit a podpořit pevnost našich kostí. Další nevýhodou je, že do těla dostaneme vysoké množství fosforu. Nadbytečný příjem fosforu se stává v dnešní době velkým problémem především u dětí, neboť fosfor (ve formě fosfátů) se přidává do kolových nápojů, mnoha masných a jiných potravinářských výrobků, díky čemuž je poměr vápníku k fosforu v naší stravě zdraví nepříznivý. Nezanedbatelný je také obsah sodíku. Ve většině tavených sýrů je více než 1000 mg ve 100 g sýra, přičemž optimální denní příjem sodíku je cca 600–3500 mg. Další nevýhodou je často vysoký obsah tuku (a cholesterolu), který je rizikovým faktorem srdečně-cévních nemocí. Když sníme 50 g taveného sýra s obsahem 70 % TVS, dodáme našemu tělu asi 17 g tuku, což je skoro čtvrtina doporučené denní dávky tuku pro dospělého člověka. Doporučujeme proto konzumaci tavených sýrů omezit. Či ideálně je nahradit vhodnějšími „mazadly“.

ŽERVÉ

Se řadí mezi sýry měkké, čerstvé a nezrající. Jedná se o mléčný výrobek vyrobený vysrážením mléčné bílkoviny z mléka působením syřidla nebo jiných vhodných koagulačních činidel. Po prokysaní a oddělení syrovátky není tepelně ošetřen. Je tvořen ze 70 % vodou, 13 % bílkovinami, 15 % tukem a zbytek tvoří mléčný cukr (laktóza), vitamíny, minerální látky, cholesterol (50mg/100g). Nevýhodou těchto sýrů je krátká trvanlivost, proto se musí uchovávat při teplotách do 5 °C. To je důvod, proč ho je na našem trhu málo.

TERMIZOVANÝ SÝR

Je v podstatě žervé, jehož trvanlivost se prodlužuje tepelným záhřevem na zhruba 60 °C, tzv. termizací. Tak vznikne termizovaný sýr. Avšak pozor opět se každý typ zcela liší obsahem tuku. Pohybují se i takové, co mají okolo 30% tuku, ale najdeme i takové, co mají jen 10% tuku (neboli 10 g tuku na 100 g).

Co si tedy vybrat, když chci redukovat svoji hmotnost?

Při redukci hmotnosti jsou nejlepší volbou odlehčené verze termizovaných sýrů (Lučina linie, Lučina BiAktiv, Pic frish fitness joghurt, Philadelphia light….), žervé se sníženým obsahem tuku a margaríny s nízkým obsahem tuku max. 25 % (pro osoby, které se nechtějí vzdát máslové příchuti). Výhodou termizovaných sýrů je to, že obsahují bílkoviny, které mají sytivý efekt. Z hlediska poměru bílkovin a tuku vychází nevhodněji nízkotučný tvaroh ( a z něj vyrobené pomazánky – paprikové, bylinková…), o kterém se více dozvíte příště. Popř. sýr Cottage, kterému jsme již pro jeho variabilitu a chuť věnovali na stránkách Viviente celý článek.

Co si vybrat, když chci jíst pestře a nemám problém s váhou?

Těm, co nemají problém s hmotností a nepotřebují redukovat tukovou tkáň, bych doporučila hlavně pestrost při výběru mazacích výrobků, střídejte margarín, termizované sýry odlehčené i klasické varianty, žervé a nemusíte se bát ani klasického másla, ale to jen občas.

Co si dát opravdu jen výjimečně?

Do této kolonky zařadím pomazánkové máslo, jelikož obsahuje hodně škrobu. Dále je vhodné omezit spotřebu tavených sýrů, hlavně u dětí, které potřebují ke svému správnému vývoji dostatečné množství vápníku.

Jako u všech potravin i tady platí všeho s mírou.

Zdroje:

• Dostálová J., Máslo nebo rostlinné roztíratelné tuky? Výživa a potraviny 2008; 1: 8.
• Brát J, Jiroušek A. Margariny včera, dnes a zítra. Výživa a potraviny 2008; 5: 124–126.
• Buňka F, Hrabě J, Hoza I. Tavené sýry ve výživě člověka. Výživa a potraviny 2006; 5: 135–136.
• Buňka F. Základní principy výroby tavených sýrů. 2009, 70s.
• Šustová K. Přednášky Mlékárenské technologie. 2011.

Všechny výše vyjmenované výrobky se od sebe liší, některé více, některé méně. Velké rozdíly jsou však v obsahu tuku a bílkovin. Avšak právě tento rozdíl je zejména u redukce tuku velmi zásadní.

MÁSLO, evergreen našich babiček

Máslo zná každý z nás, o tom nepochybuji, ale kdo ví, jak se vlastně vyrábí a z čeho je složené? Máslo se vyrábí stloukáním smetany o minimální tučnosti 35 % tuku. Při výrobě vzniká ze smetany máslo a jako vedlejší produkt podmáslí, které obsahuje hodně vody a málo tuku, jelikož veškerý tuk přešel do vyrobeného másla. Máslo je tvořeno tedy hlavně plnohodnotným mléčným tukem, a to z 80 – 82 %, vodou 16–18 % a dále můžeme v másle najít mléčný cukr (laktózu), minerální látky, vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K) a bílkoviny v minimálním množství. Jelikož máslo obsahuje živočišný tuk, je jeho součástí i cholesterol, a to 240 mg. Denní potřeba cholesterolu přijímaného potravou má být 300 mg, takže pro představu bychom museli sníst půlku kostky másla, abychom dosáhli této hodnoty.

Máslo obsahuje významný podíl trans nenasycených mastných kyselin, takže konzumaci másla by měli omezit lidé s vysokými hodnotami cholesterolu a cévními potížemi. Zdravým lidem by nemělo máslo uškodit, ale není doporučováno ke každodenní konzumaci. Vzhledem ke složení je máslo vhodné zejména pro studenou kuchyni. Máslo je nevhodné na smažení.

MARGARÍNY, hit dnešní doby

„Margaríny“ (správné označení je roztíratelné rostlinné tuky) jsou vyrobeny z 20 – 80 % rostlinných olejů. Výhodou margarínů, oproti živočišným tukům je nižší obsah nasycených mastných kyselin, které by měly tvořit max. 10 % z přijaté energie, jelikož zvyšují hladinu cholesterolu. Dále obsahují více nenasycených mastných kyselin, které podporují snižování cholesterolu a mají další příznivé účinky na lidské zdraví. Moderní postupy výroby margarínů zabraňují vzniku škodlivých trans mastných kyselin, které vznikaly při použití starší technologie zpracování – hydrogenaci (ztužování).

V posledních letech se roztíratelné rostlinné tuky stávají významnou součástí našeho jídelníčku. Ty kvalitní jsou z výživového hlediska dobrou volbou. Mají příznivé složení mastných kyselin (většina z nich je nenasycených), neobsahují cholesterol a jsou často obohacovány o některé další důležité látky, jako jsou vitaminy (především A, E, D) či rostlinné steroly. Oproti máslu jsou dobře roztíratelné a lze si vybrat ze široké škály tučnosti. **Abychom mohli rostlinné tuky označit za kvalitní a vhodné ke konzumaci, musejí mít nízký obsah trans mastných kyselin (TFA) – na obale výrobku by mělo být uvedeno, že tuk obsahuje méně než 1 % TFA nebo stopy TFA. ** V dnešní době sice ještě existují rostlinné tuky s vyšším obsahem TFA (jsou vyráběné tzv. částečnou hydrogenací, při které vznikají trans kyseliny), ale většina výrobců bohudík již přešla na novou výrobní technologii, při které trans kyseliny nevznikají, resp. nepředstavují více než 1 % obsahu všech mastných kyselin.

Množství bílkovin je stejně jako v máslu minimální.

POMAZÁNKOVÉ MÁSLO, aneb specialita, kterou nám chce EU sebrat

Pomazánkové máslo se vyrábí z pasterované smetany, sušeného odstředěného mléka, bramborového škrobu, soli a s přídavkem mikrobiální kultury (smetanový zákys). Tato směs se zahřeje na 70˚C a poté se plní do obalů. Pomazánkové máslo obsahuje 35 – 40 % tuku, 55 % vody a zbytek tvoří mléčný cukr (laktóza), minerální látky, vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K), bílkoviny okolo 3 % (tedy zdroj nevýznamný), sůl, bramborový škrob.

Pomazánkové máslo je určené zásadně do studených pokrmů, krémů, pomazánek a samozřejmě také přímo na krajíc chleba. Je velmi oblíbené, protože se snadno roztírá a má oproti máslu nižší obsah živočišného tuku. Stejně jako máslo obsahuje hlavně nasycené mastné kyseliny a určité množství trans mastných kyselin.

V II. části článku najdete další druhy mazadel a informace o nich. Navíc zhodnocení, jaké mazadlo je pro mě nejvhodnější?

Zdroje:

• Dostálová J., Máslo nebo rostlinné roztíratelné tuky? Výživa a potraviny 2008; 1: 8.
• Brát J, Jiroušek A. Margariny včera, dnes a zítra. Výživa a potraviny 2008; 5: 124–126.
• Buňka F, Hrabě J, Hoza I. Tavené sýry ve výživě člověka. Výživa a potraviny 2006; 5: 135–136.
• Buňka F. Základní principy výroby tavených sýrů. 2009, 70s.
• Šustová K. Přednášky Mlékárenské technologie. 2011.

Dalším velkým problémem je hubnutí s počítáním energie. Dogma 5000 kJ za den se ve spoustu hlavičkách stále drží, jako magický kód při hubnutí. A to už stojí kus námahy. Do 5000 kJ se toho opravdu moc nevejde (navíc když se počítá i zelenina, které máme sníst aspoň 400 g). Stačí se tím měsíc řidit, po měsíci si párkrát „vyhodit na oslavě z klopýtka“ a snaha je tutam. Stojí to za to? Být otrokem počtů?

Navíc hodnota 5000 kJ je opravdu velmi nízká, jelikož tak nízký bazální metabolismus má minimum lidí (žen). Proto již snaha dodržovat jídelníček nastavený na 5000 kJ znamená pro všechny zbytečně omezování a hladovění se zaručeným jojo efektem.

Nehledě na to, že jedna věc je počítat energii, ale spousta těch hlaviček si už neláme hlavu se skladbou jídelníčku. Kolik bych měla sníst bílkovin, sacharidů a tuků, aby organismus nestrádal? (Víme všichni, kde se nachází tyto živiny, co je jejich zdrojem?) Takže zjednodušeně, denně můžeme sníst 2 čokolády a ještě bychom ušetřili nějakých 500 kJ k dobru. Ale asi je všem jasné, že takto by se žádná redukce tuku nekonala.

Proto bych vám ráda poradila zcela jiné triky, které pomohou ke zhubnutí a k ozdravění jídelníčku a ani to nemusí stát tolik úsilí.

• Tedy co zůstane je pravidelnost a nevynechávání jednotlivých chodů, to je opravdu základ. Všem, kteří se na tyto prvotní změny opravdu zaměří, pomohou zredukovat prvních pár kilogramů. Takže snídat, svačit, obědvat, svačit, večeřet. Neodbývat se. A vše je jen o zvyku a o tom, že chci a začnu. Doporučuji si to klidně i sem tam zapisovat. Není nad tuto kontrolu.
• Dále bude důležité zaměřit se na skladbu právě těch jednotlivých chodů, jelikož na rovinu říkám, ovoce či zelenina na svačinky opravdu nestačí. Aneb typické bývá buď hladovění a nebo naopak zobání každou chvilku něčeho, co nemá vysokou nutriční hodnotu. Takže tyto zobky nezasytí, ale spíše pobízejí k dalšímu jezení (bonbónky, sušenky, müsli tyčinky). Tyto chutě potlačí právě vyvážený jídelníček a vhodný výběr potravin. Nebo-li preference nutričně bohaté stravy. To znamená, že není až tak bohatá na energii (minimum tuku či jednoduchých sacharidů=cukrů), ale obsahuje živiny či látky, které zvyšují výživovou hodnotu. Např. vláknina, vitaminy, minerální látky a já tam ještě řadím nízkotučné bílkoviny, které dokáží zasytit.
• Co by však při cestě za zdravějším životním stylem a při odlehčování jídelníčku mělo být zásadní, je umět vybrat vhodnější alternativy potravin za méně vhodné potraviny. (Takže ne rapidně zmenšit porce a jíst jen zeleninu.) Dále pozor. Ne vše, co se v reklamě tváří, že je zdravé, je opravdu vhodné. Proto zde malé vodtíko, jak se dá velmi snadno ušetřit spoustu tuku, aniž by to člověka „bolelo“. Však vyzkoušejte a sami uvidíte. Co chutnat nebude, prostě jíst nebudete. Touto prostou záměnou potravin, bez jiného počítání, je možné velmi snadno redukovat dalších pár kilogramů.

Co za co nakupovat

• zmínka je o těch potravinách, kde většina lidí tápe…

• A posledním krokem je vědět, co si kdy vzít a kolik si toho vzít. Avšak to doporučuji zatím zcela neřešit, zaměřte na nevynechávání jednotlivých chodů, dále na vhodnější výběr potravin. Jak člověk nad vším začne moc přemýšlet, tak to dopadne tak, že si na večeři vezme jen kedlubnu, aby neudělal chybu. Přitom tohle je mnohem větší chyba, než kdyby si člověk vzal celozrnný chléb a snědl např. tuňáka a k tomu rajče. No sami uvažte, kdy se budete cítit lépe? Nehledě na to, že po kedlubně půjdete na kus čokolády.
• Tvarování, zpevňování postavy, zvyšování fyzické kondice je už o pravidelném pohybu a fyzické aktivitě. Avšak s dostatkem vhodné energie se to mnohem lépe zvládá a hlavně jsou vidět výsledky .

Tipy:

• Všechny, co zajímají informace o vhodném nakupování a chtěli by se dozvědět více, rádi uvítáme v poradně VIVIENTE v Brně. Pomůžeme Vám sestavit individuální jídelníček, tedy jak si sestavit jednotlivé chody a jaké je optimální množství, aby Vám nechyběly živiny a organismus neaktivoval šetřící mechanismy a neukládal tuky do „rezervy“ (do viscerální oblasti).
• Nákupní seznam s obrázky vhodných potravin dostanou automaticky všichni, kteří přijdou na analýzu složení těla do poradny.

Stevie je víceletá bylina dorůstající výšky 50 až 100 cm. Ačkoliv se sladivé látky vyskytují v celé rostlině kromě kořenů, nejvíce se využívají lístky (čerstvé, mražené nebo sušené). Stevie se používá zejména jako náhražka cukru. Využití nachází při přípravě nápojů (káva, čaj), ovocných salátů nebo při vaření či pečení, kdy se přidává přímo do těsta. Její využití najdeme ovšem i v přírodní medicíně, kdy pomáhá při pálení žáhy, cukrovce nebo se může používat jako ústní voda s antimikrobními účinky. Ačkoliv je Stevie sladká, nepříspívá k tvorbě zubního kazu. Kromě diabetiků je také vhodná pro pacienty s fenylketonurií.

Sladkou chuť Stevie získává díky dvěma glykosidům, jimiž jsou steviosid a rebaudiosid. Ty mají 200 až 300-krát sladší chuť než sacharóza (řepný cukr).

Jelikož má Stevie nulový obsah kalorií, sacharidů a má i nulový glykemický index, je vhodná pro lidi, kteří nemohou (lidé s diabetem, hypoglykémií nebo hyperglykémií) nebo nechtějí zvyšovat svou hladinu glukózy v krvi na příliš vysoké hodnoty. Glykemický index, neboli GI udává, jak rychle pokrm zvýší hladinu glukózy v krvi. Výběr jídla, které nezpůsobuje přílišné zvýšení krevní glukózy je tedy velmi důležitou součástí správně sestaveného a vyváženého jídelníčku a také pro udržení dlouhotrvajícího zdraví a snížení rizika srdečně cévních onemocnění a diabetu.

Stevie je přidávána do mnoha produktů po celém světě, především v Japonsku, Číně a Jižní Americe. V Japonsku používá Stevii jako náhradní sladidlo většina potravinářských společností, a to především do nápojů, cukrovinek nebo žvýkaček. V USA se Stevie používá jako potravní doplněk, v proteinových nápojích, energetických tyčinkách a do mnoha čajů. V EU nebyly sladivé látky získávané z této byliny jako náhradní sladidlo schváleny do dubna 2010. Po mnoha sporech a diskuzích o bezpečnosti těchto látek pro lidský organismus bylo však toto přírodní sladidlo (užívané po mnohá léta v jiných zemích) schváleno i v rámci EU.

Stevie se dá koupit ve velkých květinářstvích na jaře. Prodává se pod názvem Sladká tráva nebo Stevie. Je také možno si ji vypěstovat doma jako pokojovou rostlinu. Sazenice se dají zakoupit v zahradnictvích. Proto, aby se vytvořil dostatek sladkých látek, rostlina potřebuje dostatek světla, tepla a vody.

Zdroje:

• www.steviainfo­.com
• http://cs.wiki­pedia.org/…a_re­baudiana
• Výživa a potraviny 5/2011 – „Je to sladké a cukr to není – STEVIE“; Bc. Jana Stávková

Suroviny pro 6 porcí:

• balení lasagní 250 g – ideálně koupit již předvařené
• kuřecí prsa cca 300 g
• rostlinný olej

Špenátová vrstva

• balení mražených špenátových listů 450 g
• kousek cibule
• 2 stroužky česneku
• sůl, pepř
• na zjemnění kapku nízkotučného mléka

Smetanovo-sýrová vrstva

• 2 balení zakysané smetany extra light od Yoplait 8 %
• 100 g eidamu uzeného 30 % t.v.s.
• pepř

Na zapečení

• 100 g eidamu 30 % t.v.s.
• cca 6 plátků sýru Madeland Light

Postup:

Nejprve si nachystáme kuřecí prsa, které se pořádně omyjeme a nakrájíme na menší kousky. Následně je dáme zprudka orestovat na pánev, kterou jsme si předtím mírně pokapali rostlinným oleje. Po pár minutách, až bude maso hotové, dáme si jej bokem a začneme si chystat špenátovou vrstvu.

Nakrajíme na kousky cibuli a dáme zpěnit na pánvičku, kterou jen slabě potřeme rostlinným olejem (ideálně rozetřít ubrouskem). Po chvíli přidáme na pánvičku i mražený listový špenát, přilijeme trošku vody, osloíme, opepříme a necháme tak 5–10 minut dusit. Nakonec přidáme na drobno nakrájený česnek, popř. jej prolisujeme.

Během této doby si připravíme ještě smetanovo-sýrovou omáčku, kdy na mírně zahřáté pánvi smícháme zakysanou smetanu extra light a nastrouhaný uzený eidam a necháme rozpustit. Přidáme trošku pepře. Jakmile je sýr rouzpuštěn a omáčka se pěkně „táhne“, je hotovo. (Uvedené množství surovin stačí na 2 vrstvy sýrové omáčky.)

Dále si vytřeme plech či zapékací mísu, kde chceme lasagně zapékat, opět troškou rostlinného oleje, aby se lasagne nepřichytily. Nyní už přijde pouze vrstvení připravených omáček.

Na dno zapékací mísy dáme trošku špenátu, aby se lasagne mohly pořádně nasát a během zapékaní v troubě změkly. Na omáčku již skládáme vrstvu lasagní, dále dáme hustě špenátové listy, posypeme rovnoměrně kousky kuřecího masa a polejeme 1/2 smetanovosýrové omáčky. Dále přijde opět vrstva lasagní, špenát, kousky kuřecího masa a lasagne, špenát, kousky kuřecího masa a lasagne, které nakonec polijeme druhou polovinou smetanovsýrové omáčky. Poklademe plátky sýru např. Madelnd Light a ty ještě bohatě zasypeme nastrouhaným eidamem. Tato sýrová vrstva je potom opravdu výborná.

Až je nachystáno, tak už čeká jen zapékání lasagní v troubě. Doporučuji však povrch pokrýt alobalem a ten sundat až tak cca 10–15 minut pře koncem. Aby se sýr nespálil. Pečeme cca 35–40 minut na 180 stupňů.

Dobrou chuť

Postup:

• Starší celozrnné (i vícezrnné) pečivo si nakrájíme na potřebný tvar (dle nádoby, kde potom budeme žemlovku péct). Rohlíky na kolečka, chléb na krajíce, či půlky krajíců.
• Jablka si nakrájíme buď na podobně velké kousky či nastrouháme. Dle chuti a času.
• Nízkotučný tvaroh si rozmixujeme s jedním vejcem, troškou mléka na zředění a dle chuti třtinovým cukrem.
• Zapékací mísu si vymažeme slabě olejem, aby se nám žemlovka nepřichytila.
• Nyní si nachystáme do hlubšího talíře mléko, kam každý kus pečiva dáme, aby se pěkně mlékem nasáklo a mírně změklo. Pozor však ať nemáte z pečiva kaši :). Stačí jen namočit a rovnat do zapékací mísy.

První vrstva je tedy z namočeného pečiva v mléce. Jako další vrstvu nasypeme jablka, rozhážeme pár rozinek a posypeme bohatě skořicí. Dále tuto jablečno-skořicovou vrstvu zalijeme připravenou tvarohovou směsí. Dále opět naskládáme celozrnné pečivo namočené v mléce, jablka, tvaroh…okud nám ingredience nedojdou. Končit bychom měli vrstvou pečiva.

Nakonec než dáme takto připravenou žemlovku péct, doporučuji zalít ji ještě rozmíchaným vejcem v mléku. Ale tato fáze nemusí již být.

Pečeme cca 25 minut na 180 stupňů.

Doporučuji žemlovku volit na snídani, či odpolední svačinku ještě s hrnkem mléka či kefíru.

Postup:

Nakrajíme si na kousky cibuli a dáme zpěnit na pánvičku, kterou jen slabě potřeme rostlinným olejem (ideálně rozetřít ubrouskem). Po chvíli přidáme na pánvičku i mleté maso a mícháme dokud se maso „nezatáhne“. Následně přidáme k masu krájená rajčata, opepříme, malinko posolíme a necháme tak cca 15 minut dusit. Můžeme přidat i natrhané lístky bazalky.

Během této doby si připravíme ještě smetanovo-sýrovou omáčku, kdy na mírně zahřáté pánvi smícháme zakysanou smetanu extra light a nastrouhaný eidam a necháme rozpustit. Přidáme trošku pepře. Jakmile je sýr rouzpuštěn a omáčka se pěkně „táhne“, je hotovo.

Dále si vytřeme plech či zapékací mísu, kde chceme lasagně zapékat, opět troškou rostlinného oleje, aby se lasagne nepřichytily. Nyní už přijde pouze vrstvení připravených omáček.

Na dno zapékací mísy si dáme trošku rajčatové omáčky (bez masa), aby se lasagne mohly pořádně nasát a během zapékaní v troubě změkly. Na omáčku již skládáme vrstvu lasagní, dále dáme rajčatovouomáčku s masem (omáčkou nešetříme) a nakonec zalijeme smetanovosýrovou omáčkou. Dále přijde opět vrstva lasagní, masová směs a sýrová omáčka…to opakujeme dokud máme lasagne a omáčky. (Z uvedených ingrediencí mi vyšly 4 vrstvy lasagní a 4 vrstvy omáček). Poslední vrstva by měla být omáčková a na závěr ještě doporučuji hustě pokrýt sýrem (např. Krolewski light či namíchat i s mozzarelou light). Stačí po plátcích, ale může být i nastrouhaný.

Poslední úsek je zapékání lasagní v troubě. Cca 35–40 minut na 180 stupňů. Dobrou chuť

Mezi 4 základní chutě, které naše chuťové buňky uložené na jazyku a kořeni jazyka rozpoznávají, patří chuť sladká, slaná, hořká a kyselá. Nicméně, existuje ještě pátá základní chuť, a to chuť umami. V roce 1909 japonský vědce Kikunae Ikeda objevil, že je tato chuť tvořena převážně glutamátem. Oficiálně byla tato chuť uznána až v roce 2000. Nicméně tato chuť byla součástí lidské potravy od dob, kdy člověk začal vařit a fermentovat potraviny.

Název umami pochází z japonského slova umai a znamená „lahodná“ a mi znamenající „chuť“. Tato chuť bývá popisována také jako chuť masová. Na vzniku vjemu této chuti se podílí několik látek. Mezi základní látku patří neesenciální aminokyselina kyselina glutamová, respektive její sůl a další volné aminokyseliny, dále ribonukleotidy inosinmonofosfát (IMP) a guanosinmonofosfát (GMP).

Intenzitu chuti umami zvyšuje kulinární úprava. Pomalé a dlouhé dušení způsobuje vyšší hladiny umami než prudké pečení. U neloupaných rajčat, která se pečou a suší v troubě dochází ke koncentraci chuti a podpoře tvorby umami. Chuť umami v rajské omáčce je zvýrazněna, pokud se do ní přidá špetka cukru.

Potraviny přirozeně bohaté na chuť umami

Glutamát se přirozeně vyskytuje v mnoha potravinách jako maso, plody moře a zelenina. Rajčatům nebo parmezánu dodává jejich typickou aromatickou chuť. Je přirozenou součástí i mateřského mléka. Dva druhy ribonukleotidů, které se nejvíce podílí na chuti umami a zvyšují tak účinek chuti glutamátu, IMP a GMP, se také přirozeně vyskytují v mnoha potravinách. IMP se vyskytuje především v mase, zatímco GMP hlavně v zelenině.

Glutamát sodný

Glutamát sodný je sodná sůl kyseliny glutamové. V asijské kuchyni se hojně používá jako dochucovadlo. V potravinářství se používá jako přídatná látka ke zvýšení intenzity chuti pokrmu. (Posledních pár let velmi „propíráné“ aditivum.) V EU je povinně uváděna na výrobcích pod kódem E 621. V koncentracích 0,05–0,8 %, kdy se přidává jako aditivum, zesiluje a zvýrazňuje chuť zeleninových a masových výrobků, jako jsou polévky a omáčky, masové a zeleninové konzervy, šťáva z rajčat, kečupy, majonéza, dressingy apod. V potravinách existuje ve dvou formách:

• Glutamát vázaný
• Volný glutamát

A je to právě volný glutamát, který hraje důležitou roli v chuti a přijatelnosti pokrmů.

Obsah volného glutamátu ve 100 g potraviny:

• parmezán 1680 mg
• sójová omáčka 782 mg
• rajčata 246 mg
• kukuřice 106 mg
• hrášek 75 mg
• houby 42 mg
• mateřské mléko 22 mg
• kuřecí maso 22 mg
• vejce 13 mg
• hovězí maso 10 mg

V některých potravinách roste obsah glutamátu zráním a technologickou úpravou (šunky, sýry).

Pro zajímavost se můžete podívat na tento odkaz, v jakých dnes dostupných potravinách, glutamát sodný (E621) můžeme najít: http://www.emul­gatory.cz/sez­nam-ecek?…

Glutamát sodný a zdraví

Názory na používání glutamátu jsou velmi rozporuplné. Na jedné straně se doporučuje jeho přídavek do potravin místo používání kuchyňské soli, a tím by se měl snížit příjem sodíku. Ovšem i glutamát obsahuje sodík, i když v menší míře. Na straně druhé bylo dříve poukazováno na to, že zvýšená konzumace glutamátu způsobuje zvýšenou chuť k jídlu, a tedy vede k obezitě.

V minulosti byly také proti glutamátu výhrady, protože se dával do souvislosti s tzv. „syndromem čínských restaurací“, který se projevoval u citlivých jedinců zažívacími potížemi, pálením v horních částech těla, bolestmi hlavy, pocity úzkosti, nadměrným pocením atd. Objevily se také teze, že přehnaná konzumace glutamátu způsobuje diabetes, astmatické záchvaty nebo četné alergie.

Toxikologické zkoušky prokázaly nezávadnost glutamátu, při dodržování množství povolených vyhláškou. Rizikové mohou být jeho vysoké množství, což jsou dávky od 3 g glutamátu na jednu porci pokrmu. Denní přísun glutamátu by neměl překročit 7 g, u dětí do 3 měsíců je vhodné se glutamátu vyhnout.

Někteří lidé tvrdí, že přirozeně se vyskytující glutamát je lépe snášen než přidaný glutamát. Proto by se měl glutamát přidávat v minimálním množství, které je potřebné pro dosažení chuti umami. V dnešní době je v mnoha zemích množství přídavku kyseliny glutamové, glutamátů a ribonukleotidů přidávaných do potravin jako přídatné látky omezeno legislativně.

Ačkoliv podle výzkumů není pravdou, že by konzumace glutamátu měla na lidský organismus negativní vliv, nadměrná konzumace jídel s vysokým obsahem této látky se nedoporučuje, a to především dětem a těhotným ženám.

Zdroje:

• www.glutamate­.org; www.umamiinfo­.com; www.umami.org.au; www.agronaviga­tor.cz; www.vyzivaspol.cz
• Výživa a potraviny, 2001, č. 4
• Velíšek, 1999, Chemie potravin
• 21.století, 2009, květen