Viviente

Copak se vám vybaví, když se řekne skořice? Většina z nás si nejspíš vzpomene na cukroví či jablečný závin, který provoní celou kuchyni nebo na popíjení teplého nápoje s plovoucí kůrou skořice, který nás v zimě příjemně zahřeje. Napadlo mě, že když se zima hlásí pomalu opět o své slovo, není na škodu si o tomto koření, které zaručeně poznáme podle vůně, říci něco více.

Původ skořice

Skořice je prastaré koření, pocházející z asijských tropů. Dokonce je skořice považována za typické koření Starého Světa. To proto, že zmínky o skořicovníku pochází již z Číny 4000 let před n. l. Už v té době, a potom především Řekové a Egypťané, pokládali skořici nejen za aromatickou přísadu, ale především za účinný lék. A ačkoliv dnes považujeme skořici spíše za koření, její léčivé schopnosti by se měli více vyzdvihovat. Ne nadarmo bývala pro svou vzácnost a vysokou cenu kdysi předmětem bojů a násilí. Pomáhala totiž léčit rány, zabraňovala infekcím, využívala se proti nachlazení a také trávicím potížím.

Odkud se získává skořice

Skořice pochází z velmi aromatické kůry skořicovníku. Skořicovník (latinsky Cinnamomum) je tropický mohutný strom dorůstající výšky okolo 6 – 10 m. Skořicovníky spadají do čeledi vavřínovitých. Nejdůležitější druhy z produkčního hlediska jsou skořicovník cejlonský a čínský.

Skořicovník cejlonský

Cejlonská skořice se považuje za nejkvalitnější, zvláště pokud pochází z kůry osmiletých keřů. Kůra po usušení tvoří charakteristické tenké svitky, kdy se okraje svinují dovnitř, takže vznikají všem určitě známe jakési dvojruličky či svitky, které kromě svého aroma, slouží jako ozdoba.

Tento strom pochází ze Srí Lanky, což býval dříve Ceylon a odtud tedy pochází jeho název.

Skořicovník čínský

Skořice z tohoto stromu se využívala již ve starověkém Řecku. Rostlina skořicovníku může dosáhnout výšky přes 10 metrů, ale na plantážích se řeže a udržuje se asi 2 metry vysoká. Kůra čínského skořicovníku je oproti cejlonskému hrubší, má červenější barvu a po usušení tvoří pouze žlábkovité trubky nebo pruhy bez svinutí.

Pochází z přímořské státu v jihovýchodní Asii, z Barmy, ale pěstuje se i sousedních státech v jižní Číně, Thajsku a Indonésii.

Sušení

Charakteristický vzhled skořice se získává při sušení, o kterém jsem se zmiňovala už při popisování Skořicovníku cejlonského. Při sušení kůra získá barvu a sroluje se do dvojruličky, kterou si pak koupíme v obchodě. Méně kvalitní nebo zlomková skořice se používá po pomletí a vzniká tak u nás asi používanější skořice mletá.

Použití skořice

Skořici využijeme zejména v kuchyni, jako koření ke sladkým či pikantním jídlům, jako jsou koláče, zákusky nebo rýžové pokrmy. Také se používá při zavařování ovoce. Svůj původ nezapře – často se se skořicí můžeme setkat v čínské nebo indické kuchyni. Skořici můžeme nalézt i v teplých nápojích, zejména v zimě, kdy kavárny nabízejí speciální „zimní“ nápoje, jako dekoraci ve formě ruličky. Mimo ruličky může posloužit i mletá skořice jako ozdoba na pěnu našlehanou z mléka u nápojů jako jsou různá cappucina či u kávy.

Můj osobní tip je přímo ovocný čaj se skořicí, kterých je velké množství. Ačkoliv jsem už ochutnala i banánový čaj se skořicí, zůstávám věrná klasice, a to jablečnému čaji se skořicí.

Skořice najde uplatnění nejen v kuchyni, ale také se můžeme setkat s jejími výtažky v podobě mastí a tělových olejů. Ty se uplatní zejména v boji proti bolesti svalů, při svalových křečích, na revmatické bolesti kloubů a dokonce i k odstranění celulitidy. Skořici můžete využít i jako přírodní afrodisiakum.

Léčivé účinky

Léčivé účinky skořice jsou trvalé téměř po tři týdny. Není třeba ji konzumovat každý den.

• podporuje apetit
• příznivě působí na zažívaní
• pomáhá při nadýmání a průjmech
• snižuje hladinu krevního cukru a cholesterolu – vhodná pro lidi s diabetem
• antibiotické účinky – cenné při infekcích, ale také i při nachlazení a kašli
• jako krém vhodný při léčbě revmatu a bolesti svalů
• pomáhá při poruchách menstruace
• antioxidační účinky

Těhotné ženy by se měly konzumaci skořice vyhnout či omezit její množství.

Zajímavost

Požádejte někoho z vašich známých, aby si zacpal nos a dejte mu ochutnávat různé koření. Věřte, že pokud nebude podvádět a neucítí vůni skořice, nemá šanci poznat, co se mu právě na jazyku převaluje.

Informace čerpány z: www.ordinace.cz, www.wikipedie.cz