Kdoule

Určitě někteří z vás dostali na Vánoce nějaký jedlý dárek. Mě letos překvapil pod stromečkem kdoulový sýr. Kdoule je ovoce u nás poněkud opomíjené a již zapomenuté. Proto jsem se rozhodla vám jeho historii a využití trochu přiblížit.

Kdouloň nejspíše pochází ze starověké Persie, kde se pěstuje již 4000 let. Řekové kdouli měli za symbol lásky, štěstí a plodnosti. V dnešní době se nejvíce pěstuje v Íránu, Iráku, Afganistanu, Sýrii, Tunisku, jižní Evropě, USA, Austrálii a Mexiku. Naše babičky používaly kdoule nejen v kuchyni, ale pro jejich vůni je dávaly i do skříní s prádlem (kdoule působily také proti molům). V portugalštině se kdoule řekne „marmelo“ a džem z kdoulí „marmelada“. Toto ovoce tak dalo vzniknout nám známému slovu marmeláda.

Doba sběru je říjen až listopad. V ideálních podmínkách plody váží 250-800 g. Dužina je tuhá, tvrdá, velmi aromatická, velmi málo šťavnatá. Kdoule se musí tepelně zpracovat, jinak je nepoživatelná. Upravují se jako džemy, želé, kompoty, rosoly, kdoulová pasta, kdoulový sýr (sladká tuhá hmota, která je velmi aromatická a připomíná gumové medvídky nebo kandované ovoce), pečou se se sladkými jablky, na Balkáně se z nich vyrábí pálenka – tzv. dunjevača, a také se z nich připravuje mošt a víno.

Co se týká složení, kdoule obsahují na 100 g: 238 kJ (57 kcal), 15,3g sacharidů, 0,4 g bílkovin, 0,1 g tuku, 1,9 g vlákniny. Z minerálních látek obsahují kdoule hlavně draslík, železo a bór. Vitaminy se zde vyskytují spíše v menším množství, a to hlavně vitamin C a vitaminy skupiny B. Kdoule jsou vydatným zdrojem bioflavanoidů (rutin, kvercetin aj.), které jsou však termolabilní a při dlouhodobé tepelné úpravě se ničí.

 

Zdroje: