Nutrigenetika – hudba budoucnosti ve výživě?

Obezita je multifaktoriálním problémem – není dána jen dědičností, tzv. vnitřními faktory, ale i vnějšími faktory. Dá se zjistit jak výživa v interakci s genetickou výbavou dokáže ovlivnit zdravotní stav člověka?

Obecně je známo, že nadváha a obezita je multifaktoriálním problémem, tzn. není dána jen dědičností (genetickou výbavou jedince), tzv. vnitřními faktory, ale i vnějšími faktory (životním stylem, patogeny, léky apod.). Pojďme se detailněji podívat na to, jak může právě výživa v interakci s genetickou výbavou jedince ovlivňovat zdravotní stav člověka.

Jak množství, tak i složení stravy významně ovlivňuje nástup, průběh i léčbu prakticky všech onemocnění. Dynamický vývoj posledních let v oblasti genetiky a příbuzných oborů dává možnost sledovat individuální genetické odlišnosti jedinců a jejich reakce na jednotlivé složky stravy (bioaktivní látky) a naopak možnost zabývat se jakým způsobem složky stravy ovlivňují metabolické cesty a jakým způsobem toto souvisí s chorobami, které jsou výživou ovlivnitelné. Uvedené skutečnosti ukazují hlavní rozdíl mezi nutrigenetikou a nutrigenomikou.
Abychom si rozdíly ještě lépe uvědomili, uvádím definice těchto pojmů.

  • Nutrigenetika = zabývá se studiem individuálních rozdílů na genetické úrovni, které ovlivňují odpověď na přijímanou stravu, zkoumá účinek genetických variací na interakci mezi stravou a onemocněním nebo nutričními požadavky.
  • Nutrigenomika = umožňuje poznání souvislostí mezi specifickými nutrienty a genetickými faktory, např. zkoumá způsob, jakým potrava nebo složky potravy ovlivňují genovou expresi, pokouší se studovat vliv výživy na úrovni celého genomu.
  • Genová exprese = je proces, kterým je v genu uložená informace převedena v buněčnou strukturu (protein) nebo funkci.
  • Genom = soubor všech struktur nesoucích genetickou informaci, tvořen chromozomy uloženými v buněčném jádře

Cílem těchto vědních disciplín je zavést tzv. individualizované nutriční poradenství, které spočívá v použití personalizovaných diet jako prevence nebo oddálení nástupu onemocnění a optimalizaci a udržení lidského zdraví. Nejen podle mého názoru nutrigenetika a nutrigenomika představují hudbu budoucnosti na poli výživy, ale až systematicky pojaté studie určí, jak významné místo bude mít tento obor v běžné klinické praxi.

Nyní nám může být nadějí alespoň představa o fungování těchto disciplín v praxi, která by respektovala nejen kvalitativní a kvantitativní potřeby výživy a aktuální zdravotní stav jedince, ale i genetické dispozice s cílem zabránit řadě tzv. „civilizačních“ chorob nebo přispět k jejich efektivnější terapii, jejichž incidence neustále roste.

 

Zdroje:

  • Ústav biologické a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN [online]. copyright 2007 [cit. 2010-08-03]
  • CHADWICK, R. Nutrigenomics, individualism and public health. Proceedings of the Nutrition Society, 2004, č. 63, s. 161-166.
  • MULLER, M. KERSTEN, S. Nutrigenomics: goals and strategies. Nature Reviews Genetics, 2003, č. 4, s. 315-322.
  • VOKURKA, M. HUGO, J. a kol. Velký lékařský slovník. 5. vyd. Praha: Maxdorf, 2004, 2005. 1001 s. ISBN 80-7345-058-5.