Poruchy příjmu potravy

Štítky:

Ze všech stran slyšíme, čteme, vidíme, že bychom měli být štíhlí. Avšak za jakou cenu cestu za štíhlostí mnoho z nás dosahuje? O tom, že být štíhlý neznamená být vždy zdravý – fyzicky ani psychicky.

O poruchách příjmu potravy se v posledních letech hodně mluví. Díky zprávám z médií se může zdát, že se jedná pouze o problém modelek, hereček či jiných celebrit. Opak je však pravdou. Přes svoje nevinně vypadající začátky mohou poruchy příjmu potravy ohrožovat nemocného na zdraví i životě.
Protože se jedná o téma velice závažné, rozhodla jsem se v několika následujících článcích přiblížit našim čtenářům tuto problematiku. Tady je první z nich…

Něco málo z historie

O tom, že poruchy příjmu potravy jsou staré téměř jako lidstvo samo, není pochyb. Odmítání stravy bylo součástí mnoha náboženských rituálů. Již ve 2. století popsal příznaky mentální anorexie starověký lékař Galénos. Ve starověkém Římě byla při hodování císařského dvora hojně využívána husí brka k vyvolání zvracení mezi jednotlivými chody. Středověká církev zase pronásledovala světice trpící anorexií a prohlašovala je za posedlé ďáblem.

Odmítání stravy nebo naopak chorobná „žravost“ začaly být považovány za známku onemocnění až v 19. století.

Co jsou PPP?

Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jsou skupinou onemocnění psychického původu, které jsou charakteristické narušením normálního příjmu stravy. Jedná se buď o odmítání stravy v případě mentální anorexie nebo o záchvatovité přejídání s následnými pokusy zabránit tloustnutí u bulimie. Často také dochází k přechodu z mentální anorexie do bulimie.

Pro poruchy příjmu potravy je společný strach z tloušťky, nadměrná pozornost věnovaná tělesné hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla a postavy. Nemocní se stále zabývají tím, jak vypadají, kolik váží, snaží se zhubnout nebo alespoň nepřibrat.

Co vede k jejich vzniku?

Na počátku většinou stojí pocit, že je třeba udělat něco se svým tělem – tedy zhubnout. Proto nemocní nejprve omezují energeticky bohaté pokrmy a potraviny. Snaží se také hodně cvičit. Později začínají experimentovat s různými dietami (až hladovkami). V případě mentální anorexie pacienti příjem stravy neustále snižují. Mají totiž subjektivní pocit, že jsou pořád příliš tlustí, i když jsou objektivně již velmi vyhublí. U bulimie jsou období omezování se v jídle prokládány záchvatovitým přejídáním. Následují velké pocity viny ze selhání, proto se nemocní snaží nadměrné množství jídla vyzvracet, užívají projímadla, intenzivně cvičí. Přichází pak opět období omezování se v jídle a bludný kruh se neustále opakuje.

Koho se PPP týkají?

Přestože se týkají především žen, nevyhýbají se ani mužům. Co se týče věkové hranice, úplně přesné vymezení není možné. Uvádí se, že pro mentální anorexii je příznačné období dospívání (13 – 20 let), výjimečně po dvacátém roce života, extrémem je pak anorexie u pětiletých dětí. Bulimie vzniká naproti anorexii o něco později (14 – 30 let), výjimečně dříve.

Zatím není přesně známo, proč u někoho k této poruše dojde a u jiného nikoli. Na jejich vzniku se podílí celá řada příčin. Rizikovými faktory jsou například sklon k nadváze, nevhodné stravovací návyky, popularizace diet a kult štíhlosti, období dospívání, problémy v rodině, tlak společnosti nebo nízké sebehodnocení a mnohé další.

Jak z toho ven?

Vzhledem k tomu, že se jedná o onemocnění psychického původu , je to běh na dlouhou trať. Obecně by se dalo říci, čím dříve se začne pacient s poruchou příjmu potravy léčit, tím lépe. Léčba vyžaduje citlivý přístup okolí, pevné nervy blízkých a pomoc odborníka a především ochotu nechat si pomoct samotného člověka trpící ho PPP. Bez vlastního zapojení je léčba velmi náročná a někdy bohužel bez výsledků.
V lehčích případech stačí ambulantní léčba, v těch těžších je nutná hospitalizace.

Malý test na závěr…

Máte-li pocit, že vám nebo někomu z vašich blízkých či kamarádů přerůstá jídlo takzvaně přes hlavu, můžete si odpovědět na několik jednoduchých otázek…

  • 1. Myslíte si, že problémy s jídlem už příliš ovlivňují váš život?
  • 2. Pokoušel/a jste se v poslední době ze strachu z tloušťky zvracet nebo jste proto bral/a projímadla?
  • 3. Musíte neustále myslet na jídlo?
  • 4. Nedokážete se normálně najíst bez výčitek a toho, že si už předem plánujete, jak se „nadbytečné“ energie zbavíte cvičením nebo hladovkami?
  • 5. Vyhýbáte se své rodině, kamarádům nebo některým situacím jen proto, že byste tam musel/a jíst, nebo naopak chcete být často sám/sama jen proto, abyste se mohl/a přejíst?
  • 6. Připadáte si silný/á a máte hrůzu z nadváhy, i když objektivně nejste tlustý/á?
  • 7. Pravidelně vynecháváte některé hlavní jídlo (snídaně, oběd, večeře) nebo druh potravin (například bílé pečivo, maso nebo sladkosti)? Trpíte často pocity nevolnosti?
  • 8. Propadáte panice, když náhodou sníte jen o trochu víc nebo něco jiného, než jste si naplánoval/a? Jste potom podrážděný/á a nepříjemný/á?
  • 9. Myslíte si, že nedokážete sám/sama ovládat příjem jídla? Jste často ve stavu nebo situaci, kdy „nemůžete“ nic sníst nebo se naopak „musíte“ přejíst?

Pokud odpovíte kladně alespoň na jednu z otázek, pravděpodobně by se vás mohla problematika poruch příjmu potravy týkat. Na druhou stranu skutečnost, že jednou za čas sníte o něco více (například při oslavě narozenin) nebo naopak méně, než jste zvyklí, však ještě neznamená, že trpíte poruchou příjmu potravy. Velmi důležité jsou pocity nadměrných výčitek a obav, které značí, že není všechno zcela v pořádku.

Chcete-li si ověřit složení vašeho těla a dozvědět se, zda je všechno v pořádku, doporučujeme objektivní změření se na diagnostickém přístroji InBody.

Související článek

Orthorexie – aneb když zdravé stravování přestává být zdravé.

Literatura :

KRCH, F. D. Bulimie. Jak bojovat s přejídáním. Praha: Grada, 2008, 200 s.

www.anabell.cz

Štítky: