Stres – náš přítel nebo nepřítel?

Ze všech stran se na nás valí informace, jak moc je stres pro naše tělo a zdraví nebezpečný, způsobuje různá onemocnění a zkracuje nám život. Je to však pravda? Jak se se stresem vypořádat a snížit jeho negativní dopad?

Jak velkou hladinu stresu jste v posledním roce zažili? Mírnou, střední nebo vysokou?

Psycholožka Kelly McGonidal v jedné ze svých TED přednášek (http://www.ted.com/talks/kelly_mcgonigal_how_to_make_stress_your_friend.html) tvrdí, že záleží na tom, jak stres vnímáme. Zda jej vnímáme jako nepřítele nebo jako pomocníka. Své tvrzení zakládá na osmileté studii z USA zahrnující téměř 30 000 účastníků (http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22201278). Ti byli dotázáni, kolik stresu měli za poslední rok a zda věří, že stres je pro jejich zdraví škodlivý. Po 8 letech experti zjistili, kdo zemřel a výsledek byl následující: Účastníci, kteří odpověděli, že zažívají velký stres, měli o 43 % vyšší riziko úmrtí. To ovšem platilo jen v případě, že zároveň věřili, že stres je pro jejich zdraví škodlivý. Účastníci, kteří měli také hodně stresu, ale nepovažovali jej za nepřítele, neměli vyšší pravděpodobnost úmrtí než ostatní. Ba naopak měli ze všech zkoumaných skupin nejnižší výskyt úmrtí, i v porovnání s účastníky, které prožívali jen relativně málo stresu.

Kelly se tedy pokusila zjistit, zda je možné v případě změny přemýšlení o stresu být zdravější. A dle vědy to prý lze. Pokud změníte myšlení, můžete změnit i reakci vašeho těla na stres.

 Klasickými projevy stresu, které se normálně interpretují jako úzkost nebo známky nezvládání velkého tlaku, jsou bušení srdce, zrychlený dech nebo pocení. Typická odezva na stres tedy je, že se zvýší tepová frekvence a cévy se stáhnou. To je jeden z důvodu, proč je někdy chronický stres spojován se srdečně-cévními onemocněními. Není tedy dobré, aby cévy v tomto stavu dlouho setrvávaly.

Dle další studie (http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21942377), kdy byli účastníci podrobeni stresu, se zjistilo, že cévy zůstaly uvolněné u skupiny, která byla předem proškolena, že výše zmíněné projevy stresu, pomáhají na těžké úkoly připravit a lépe je zvládnout (bušení srdce je připravuje na akci a zrychlený dech přináší více kyslíku pro mozek). Srdce jim tedy stále více bušilo, ale cévy svůj průměr nezměnily. Tento stav je vídán v momentech radosti. Tato biologická změna může být příčinou rozdílu mezi infarktem ve věku 50-ti let, který je vyvolán stresem, a kvalitním životem do 90-ti let.

Opět tedy záleží na tom, jak na stres pohlížíme.

 A co si odnést na závěr? Stále vychází nové studie a mohou se ve svých závěrech lišit. Jednou se vyzkoumá to, jednou ono. A nikdy nevíme přesně, zda se v následující studii nevyzkoumá opak. Pokud se tedy nemůžete stresu jednoduše zbavit, minimum, co pro své zdraví můžete udělat je, že budete o stresu přemýšlet jako o pomocníkovi a příteli.