Výživové paradoxy (francouzský, japonský…)

V oblasti výživy se s tzv. nutričními paradoxy můžeme setkat čím dál častěji. O nutričním paradoxu hovoříme tehdy, je-li nějaká skutečnost v rozporu s již přijatým tvrzením. Nejčastěji se jedná o nutriční paradoxy spojené s odlišnými stravovacími zvyklostmi v různých zemích a výskytem kardiovaskulárních onemocnění, tedy onemocnění srdce a cév.

Řada výživových = nutričních paradoxů

Nutriční paradoxy se pojmenovávají podle zemí. Nejvíce známý a diskutovaný je paradox francouzský. Dále existuje japonský, albánský, americký, izraelský, španělský či masajský nutriční paradox. Nutriční paradoxy jsou spojené s odlišnostmi ve výživě v jednotlivých zemích a z toho se odvíjející nízký či vysoký výskyt kardiovaskulárních onemocnění.

Francouzský paradox

Francouzský paradox je nestarším příkladem kontrastu mezi nezdravou stravou a nízkou úmrtností na kardiovaskulární onemocnění. Již v roce 1819 irský lékař Samuel Black poprvé odborně popsal tento fenomén.

Francouzi i přes to, že mají ve srovnání s Američany vysokou spotřebu nasycených tuků, méně sportují a více kouří, trpí mnohem méně na kardiovaskulární onemocnění. Konzumují například zhruba čtyřikrát více másla, o 60 % více sýrů (především tučnější sýry s obsahem nejméně 45 % tuku v sušině), třikrát více vepřového masa a vypijí větší množství alkoholických nápojů, především červeného vína. A právě pravidelné konzumaci červeného vína je přisuzována kardioprotektivní ochrana. Červené víno je opravdu velmi významným zdrojem antioxidativnách polyfenolických sloučenin. Jak je to ale s červeným vínem doopravdy? To bohužel nelze jednoznačně říci, protože i přes množství provedených studií zůstává přesné vysvětlení francouzského paradoxu a mechanismu protektivního účinku tradičního francouzského stravování a konzumace červeného vína, nepoznán.

Japonský paradox

Po druhé světové válce se Japonci nechali inspirovat modelem amerického stravování – znatelně navýšili konzumaci masa a živočišných tuků. Avšak paradoxně počet úmrtí na kardiovaskulární onemocnění naopak poklesl. Japonci se dokonce pyšní nejnižším výskytem chorob srdce a cév na světě. Vysvětlení je ale velmi jednoduché. Konzumace ryb u japonské populace je velmi vysoká.  Mořské ryby a mořské plody jsou jednou z hlavních komodit japonského jídelníčku. A právě extrémně vysoký příjem ryb v Japonsku vysvětluje mnohem nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění a úmrtí.  Nám již známé a stále omílané, ryby v jídelníčku ideálně dvakrát týdně :-).

Albánský paradox

V Albánii je díky ekonomické situaci nejvyšší kojenecká úmrtnost v Evropě. Naopak úmrtnost dospělých na kardiovaskulární onemocnění je srovnatelná s úmrtností ve středomořských státech (poloviční ve srovnání například s Velkou Británií). Vše je pravděpodobně z důvodu složení albánské stravy. Ta je velmi podobná té středomořské – vysoká spotřeba olivového oleje, zeleniny, ovoce a luštěnin. Naopak strava je typická sníženým příjmem masa a mléka. Což ukazuje to, že strava bohatá na potraviny rostlinného původu udržuje zdravotní stav Albánců na dobré úrovni.

Závěrem..

V České republice umírá 55 – 60 % populace na kardiovaskulární onemocnění. S touto statistikou, která se za posledních 10 let nijak významně nezměnila, se dostáváme na přední příčky úmrtí na kardiovaskulární onemocnění na světě. Je jen tedy pouze a jenom na nás, jak se o svoje zdraví staráme, a jak o něho pečujeme. Důležité je začít včas!